Fotbalisté Sparty ve čtvrtek večer nestačili na Dinamo Záhřeb a z pohárů jsou venku. Vybrali jsme pět hlavních důvodů, které rozhodly o tom, že se na konci zápasu radoval soupeř.
"Na případu Dinama se ukázalo, jak důležitým kořením pro konstruktivní hru jsou zahraniční hráči. Nad tím se musíme zamyslet, až budeme naši hru v pohárech analyzovat," prohlásil krátce po vyřazení trenér Sparty Vítězslav Lavička.
V něčem má určitě pravdu, ale bylo by bláhové a především hodně alibistické, kdyby se neúspěch svalil jen na nedostatek hráčů z ciziny. Po postupu přece sahalo i současné mužstvo, jenže uchopit ho nedokázalo. A plačící sparťanský národ si pokládá očekávanou otázku: Proč?!
1. Orchestru chyběl dirigent
Typická analýza neúspěchu je vždy stejná – za vše může trenér. Platí to i tentokrát? Jak se to vezme. Vítězslav Lavička není čaroděj a nemůže ovlivnit různé herní situace, které během zápasu nastanou, kvůli jedné věci má však máslo na hlavě stoprocentně. V létě jako poslušný beránek odkýval odchod klíčového záložníka Pavla Horvátha, na jehož místo vedení klubu přivedlo zkušeného Patrika Bergera.
Už tehdy ale bylo každému jasné, že Bergerův zdravotní stav je spolu s jeho aktuální formou jednou velkou sázkou do loterie. To se potvrdilo už po pár utkáních, kdy se anglickou ligou ostřílený středopolař nešťastně zranil, a Sparta rázem neměla adekvátní náhradu. Hledala ji hlavně v Karlu Kiselovi, který je sice ryzí bojovník, ale proti Dinamu se Horváthově roli ani náznakem nepřiblížil. A bez dirigenta se orchestr ladné symfonie nikdy nedočká.
2. Trapný Had, chybující Kučera
Sparta se dlouho mohla pyšnit především bezchybnou defenzivou. Jenže stačil zápas v Liberci a doma se Záhřebem a všechno je pryč. Především se definitivně rozplynula mylná představa o tom, že slovenský obránce Marian Had může být jedním ze základních stavebních kamenů současné Sparty. Vysoký obránce kupil ve čtvrtečním zápase jednu minelu za druhou a podepsal se hned pod dva góly soupeře. Svou nejistotou navíc zle zatápěl i nervóznímu Tomáši Řepkovi, jehož organizace zadních řad hořela jako papír…
A ono se ani není co divit, když mu ve stoperské dvojici dělal parťáka zmatený Štěpán Kučera. Ten vzadu jako by nevěděl, kde se má vlastně pohybovat, a směrem dopředu kazil, co mohl. Pokud tedy měl Řepkův “zabijácký“ pohled soupeře zastrašit, ten Kučerův mu sebevědomí zase pořádně zvedl...
3. Kozáčik zaspal a Sparta se už nevzbudila
Přesto mohla Sparta prožít úspěšný večer. Vaz ji srazila až osudná situace po hodině hry, kdy se znenadání trefil hostující útočník Badelj. Cestu ke klíčové třetí brance Dinama mu doslova “umetl“ gólman Matúš Kozáčik, jenž u pravé tyče nezachytil lehkou střelu Mandžukoviče a vyrazil balón přímo na nohu hostujícího střelce… Pro hráče Sparty to byla facka, která je po psychické stránce seslala až na samé dno.
"Dělali jsme zbytečné chyby. Dostávali jsme branky po doražených střelách, které jsme nedobíhali. Byly to góly do prázdné branky, a to se stávat nesmí," lkal nejlepší muž Sparty Jiří Kladrubský.
4. Hráči Dinama závěr “proleželi“, letenští jim jako správní hostitelé ještě ustlali
I úplný fotbalový laik ví základní fotbalové pravidlo, že když prohráváte a čas hraje proti vám, nesmíte zbytečně faulovat! Hráči soupeře tím jen potěšíte – svalí se na trávník a budou řvát, jako by váš zákrok skončil přinejmenším amputací… Tento styl hry je sice “srabácký“, jenže co naplat, také setsakramentsky účinný.
To se potvrdilo i v závěru utkání, který se odehrál zcela v režii Dinama. Ti po sebemenším kontaktu padali jako podťatí a spar´tané se rozhodli jim tuto strategii ještě ulehčit. Jejich obětí se stal hlavně aktivní Mandžukovič – Voříšek ho sundal přímou ránou přes kotníky, Řepka zvolil výchovnou lekci ušlapáním… Pánové si ovšem nějak neuvědomili, že ztrátou drahocenných sekund netrestají Chorvaty, nýbrž sami sebe.
5. Nespletla se UEFA? Dinamo hrálo doma hned dvakrát
Že se dá v Záhřebu čekat bouřlivé fotbalové prostředí, ve kterém se čas od času uvaří i mnohem lepší celky než Sparta, bylo všeobecně známo. Ale že podobná atmosféra nastane i v Praze, to čekal jen málokdo. Přitom v Axa Areně měli jasnou převahu fanoušci Sparty. Jenže ti zřejmě utrpěli ztrátu hlasu poté, co se se svými chorály vytasili příznivci Dinama...
Ti natěsnáni v rohu stadionu mohutně povzbuzovali své miláčky po celých devadesát minut, za což jim hostující hráči běželi po utkání okamžitě poděkovat. A sparťané? Většina z nich zmizela rychle v kabině a zbytek se roztrousil po trávníku, kde si musel vyslechnout zlostný pokřik z tribun: “Vy nejste Sparta!“ Spravedlivější by ovšem bylo: “My nejsme Sparta…“
