Lídři naší nejvyšší hokejové soutěže jsou zdánlivě zcela odlišní. Ovšem když se podíváte oběma klubům trochu “pod pokličku“, zjistíte, že za jejich dobrými výsledky stojí mnoho společných věcí.
Po 19 odehraných kolech 02 extraligy můžeme konstatovat, že mezi týmy už vznikají výraznější bodové odstupy. Především se svým pronásledovatelům odtrhlo duo Vítkovice – Slavia. Proč zrovna tyhle dva? Důvodů je víc – a skvěle pasují na oba celky.
1, Tady jsem boss já!
Bez kvalitních hráčů titul nikdy nezískáte. Stará pravda, kterou vám potvrdí každý hokejový manažer. Ovšem i sebelepší mužstvo je k ničemu, pokud ho neumíte správně kočírovat. S tím však v těchto klubech problém rozhodně nemají...
Vladimír Růžička a Alois Hadamczik. Ten první českou reprezentaci momentálně trénuje, druhý trénoval. Oba ve svých klubech nejen koučují, ale vykonávají také funkci generálního manažera a pro hráče jsou tou pravou přirozenou autoritou. Zvláště pak Růžička, kterému Slavia částečně patří a na její lavičce by snad i umřel… Představit si ho u kormidla jiného extraligového týmu? Nemožné.
To Hadamczik to zkusil, když vyměnil rodné Vítkovice za ambicióznější Spartu. Jenže v Praze pohořel a po reprezentační oklice se vrátil zpět na Ostravsko, kde dokazuje, že koučovat rozhodně nezapomněl.
2, Úspěšný start soutěže
V přípravných zápasech ani jeden z celků nikterak nezářil, úvod ligy jim však vyšel na výbornou. A to hlavně Slavii, která poprvé prohrála až v devátém kole (s Litvínovem)! “Začátek ligy je vždycky extrémně důležitý. Mnohem více než Tipsport Cup…“ znělo v létě jednotně z červenobílé kabiny. Jen pro připomenutí – slávisté skvěle odstartovali už loni a nakonec dokráčeli až k titulu…
To Vítkovice sice vyhrály první dva zápasy v sezoně, ale pak se trochu zadřely. Klíčová pro ně byla fáze mezi 6. a 12. kolem, kdy byli Hadamczikovi svěřenci stoprocentní. Paradoxně je k parádní sérii nastartovala smolná prohra 2:3, kterou v pátém kole utrpěli na ledě…Slavie.
3, Jeden za všechny, všichni pro mužstvo
Mít všechny čtyři lajny stejně kvalitní - to je sen snad každého trenéra. Vítkovicím i Slavii se to víceméně podařilo. Oba kouči však museli notně experimentovat, než došli k ideálnímu řešení.
Dobře to je vidět na příkladu Francouze Yoricka Treilleho, který jako nepříliš známý útočník začínal ve Vítkovicích ve třetí lajně, jenže Hadamczikovi padl do oka natolik, že se brzy vyšvihl až do té první! Tam se ustálil vedle sehraného dua Petrovický – Štefanka a až ve druhé, respektive třetí útočné formaci hrají ostřílení Viktor Ujčík s Jiřím Burgerem. Největší předsezónní posila klubu, útočník Václav Varaďa, se rozehrává v lajně čtvrté. A hned při svém prvním startu rozhodl gólem o výhře nad Slavií…
Podobným způsobem se snaží budovat své mužstvo i Růžička. Největší zbraň má sice v prvních dvou formacích (Hruška – Beránek – Vondrka, Bednář – Červenka – Tomica), avšak ani zbylé pětky v útočné kvalitě příliš nezaostávají. V té třetí hraje prim tvrďák Tomáš Micka, čtvrtou lajnu táhne rychlý Jiří Doležal.
4, Jistota v bráně
Když se z nenaplněného angažmá v ruském Jekatěrinburgu vracel do Česka brankář Marek Pinc, ve Vítkovicích řešili otázku: kam s ním? Pozici jedničky měl přislíbenou Martin Prusek a dva kohouti na jednom smetišti, to nikdy nedělá dobrotu. Hadamczik to vyřešil vskutku šalamounsky - pryč poslal Pruska! Ten odešel na hostování do ruského Spartaku Moskva a v bráně Vítkovic se pravidelně střídá zkušený Pinc s talentovaným Jakubem Štěpánkem. Výsledek? Pinc je v procentuální úspěšnosti zákroků druhý v extralize, Štěpánek čtvrtý…
To ve Slavii spoléhají na protřelého lišáka Adama Svobodu. Ten ze sebe v loňské sezoně definitivně smyl nespravedlivou nálepku brankáře, jenž selže vždy, když se láme chleba, a ve 31 letech patří k hlavním oporám mistrovského celku. Jeho statistiky sice nejsou tak oslnivé jako v případě gólmanů Vítkovic, jenže to značně ovlivňuje fakt, že momentální obrana Slavie rozhodně není to, co by patřilo k hlavním přednostem červenobílých.
