Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s útočníkem Edmontonu Oilers Alešem Hemským.
Je to hráč, na kterého chodí diváci na hokej. Dlouhou dobu je "neviditelný", a poté předvede kulišárnu, kterou rozhodne utkání. Jenže pozor, má to i své stinné stránky! Na podobné "hračičky" jsou soupeřovi zadáci vždy extrémně vysazení...
"Já se jich nebojím. V týmu máme dost hráčů, kteří mě ochrání," říká pro tn.cz Hemský.
Aleši, na začátku sezony se vám moc nedařilo a bylo vám vytýkáno, že málo střílíte a moc přihráváte. Ale v zápase proti Philadelphii jste se konečně trefil. Byl to pro vás osobně moment zlomu?
Tak já nevím, jestli mi to vytýkali. Já sám jsem měl pocit, že střílím dost, akorát mi to tam nepadalo... Trvalo mi to sice dlouho, ale nakonec jsem to prolomil proti Philadelphii. Zase to však nebyly přímo střely, ty mé branky padly vždy po nějaké akci.
Předtím jste se prosadil proti Ďáblům z New Jersey, když jste skóroval po fantastické kličce bruslí. Nebál jste se trochu, že o tento gól přijdete?
On se člověk vždycky trošku bojí, že to rozhodčí neuznají, když dá branku bruslí. Já jsem ale nohou neuhnul, jel jsem dopředu a puk se ode mě odrazil do branky. Takže jsem byl přesvědčený, že gól uznají.
Na tuto trefu se podívejte zde:
V NHL platíte za jednoho z nejšikovnějších hokejistů. Trénujete nějak zvlášť tyto situace a samostatné nájezdy na branku nebo se vždy rozhodujete impulsivně, co s pukem uděláte?
Nic speciálního neplánuji. Vždy se rozhoduji podle dané situace a řešení vymýšlím přímo na ledě.
A když už jsme u té vaší šikovnosti, nebojíte se, že vás někdo lidově řečeno "sejme“. Máte v týmu nějakého "psa obranáře?“
To má každý tým a my jich máme dost, takže já se určitě nebojím. Tvrdost patří neodmyslitelně ke hře a jak říkám, máme dost hráčů, kteří mě ochrání. Navíc když člověk hraje s pukem, tak s nějakou tou schytanou ranou musí počítat.
Jak se díváte na to, že jste nejlépe bodujícím hráčem Edmontonu a navíc nejlepším Čechem v soutěži?
Tak samozřejmě mě to těší, ale nějak zvláště to nesleduji. Ani pořádně nevím, kolik mají ostatní Češi bodů. Já se soustředím jen na náš tým a na naše zápasy, na nic jiného mi pořádně nezbývá čas. My hrajeme takřka každý druhý den, takže všechny své síly soustředím na Edmonton.
Jak se díváte na to, že v Edmontonu máte jen jednoho krajana? Nechybí vám někdy česká společnost?
Bohužel tohle neovlivním, ale jsem velmi rád, že je tu Šmíďák (Ladislav Šmíd – pozn. redakce), který už je zde delší dobu. Tuto sezonu je tady také Slovák Lubomír Višňovský, což je povahově super kluk.
Edmonton se v posledních zápasech zvedl, když se do branky postavil Jeff Drouin-Deslauriers. Je to hlavně jeho přičiněním, že se od té chvíle začalo dařit?
Jeff je zatím velmi mladý gólman a my v týmu máme tři brankáře, kteří se v brance střídají. Většinou, když se prohraje, tak trenér sáhne právě ke změně na tomto postu. Teď dostal šanci Jeff a chytal dobře, pomohl nám k výhrám. Jenže naposledy jsme prohráli, takže je těžké říct, zda dostane šanci i v dalším zápase.
