Svěřenci kouče Jarolíma jsou po 15 kolech Gambrinus ligy na špici ligového pelotonu. Následující řádky nastíní, že zcela zaslouženě.
Když se v létě spekulovalo, kdo je největším kandidátem na zisk titulu, nejčastěji padalo jméno pražské Sparty. Tyto prognózy se však zatím ukazují jako liché. Lize vládne opět Slavia. Udrží své vedení i na konci soutěže? Zatím vše nasvědčuje tomu, že to tak bude.
“Hlavně neusnout na vavřínech“
Na podzim se diváci sice ještě dočkají jednoho hracího kola, jenže to už je jakási předehrávka jarní části. A do té jde Slavia s luxusním osmibodovým náskokem. “Rozehrané to máme dobře, ale nesmíme usnout na vavřínech! Prohrajeme párkrát v řadě a máme po náskoku,“ pronesl zdrženlivě slávistický kouč Karel Jarolím krátce po skončení nedělního utkání s Teplicemi. Ten si uvědomuje, že cesta za titulem bude ještě hodně trnitá.
Podobný scénář totiž “červenobílé“ potkal v uplynulých letech hned několikrát, jenže nyní je situace v mnoha směrech odlišná. Slavia má před svými pronásledovateli navrch nejen v bodovém zisku, ale i v mnoha dalších aspektech...
Faktor Necid
Před sezonou se spekulovalo, zda devatenáctiletý útočník Tomáš Necid nezůstane ještě na půl roku na hostování v Jablonci. Trenér Jarolím to zatrhnul a dobře udělal. Mladý kanonýr se rázem stal základním stavebním kamenem mužstva, které těží z jeho zabijácké produktivity. Necid dal v sezoně už jedenáct gólů, jimiž vystřílel mužstvu první místo v tabulce a sobě lukrativní angažmá v ruském CSKA Moskva.
Můj dům, můj hrad
“Až bude hrát Slavia na vlastním stadionu, bude mít v sezoně šest sedm bodů navíc,“ shodly se snad všechny klubové legendy, které litovaly hráče v souvislosti s dlouholetým vyhnanství na nepopulárním Strahově. Jak se ukazuje, měly naprostou pravdu. Současný tým totiž těží hlavně z toho, že je na novém Edenu prakticky “neprůstřelný“. Na podzim tam v Gambrinus lize neztratil ani bod, navíc hned několik mužstev vyprovodilo pořádným výpraskem ( Kladno i Bohemians mohou barvitě vyprávět…). Slávisté ukázali, že doma umí zápas také otočit. Poprvé v sezoně doma prohrávali s Teplicemi, ale i tak utkání dotáhli do zdárného konce.
Největší slávistický dík patří hlavně fanouškům, kteří rádi podlehli osvědčenému trendu, že na nové stadiony se zkrátka chodí. Průměrná návštěvnost na utkání byla více než 10 000, přesně 10 596. “Hrát před zaplněným Edenem je něco fantastického,“ poznamenal několikrát během sezony kapitán mužstva Erich Brabec. A jeho spoluhráči jen přikyvují.
Jedenáctka bojovníků? Kdepak, je jich mnohem víc
Důvodů, proč se Slavii nyní tak daří, je samozřejmě víc. Zkušenost a náročnost lodivoda Jarolíma, soudržnost v kabině, střelecká kometa značky Necid či nepochybná výhoda v tom, že všechny ostatní kluby prošly na podzim jistou fází krize. Obhájci titulu však nikoliv.
Ptáte se, jak je to možné? Vliv na to měly všechny zmíněné faktory, ovšem vůbec nejpodstatnější bylo to, že Slavia disponuje širokým kádrem. Jeden příklad za všechny – jen málokterý tým by si před sezonou dovolil pustit talentovaného záložníka Daniela Pudila a jen málokterý tým měl na jeho postu tak kvalitní borce, jakými jsou Dušan Švento, Jaroslav Černý či Petr Janda...
Slavia dala soupeřům "facku". A to nejen na hřišti
Stejná situace je i v útoku, kde si klub už s předstihem času našel náhradu za odcházejícího Tomáše Necida. Tou má být Ital Gianluca Litteri, jenž se však krátce po svém příchodu nepříjemně zranil. Komplikace? Vlastně ani ne, vždyť Slavia má v útoku ještě Šenkeříka, Toleskiho a Ivanu. Ale hrát tam mohou i Švento, Janda nebo nestárnoucí štístko Šmicer.
Když to srovnáte se šířkou a kvalitou kádru Sparty či Ostravy, tedy dalších dvou klubů, které před sezonou vyhlásily pohárové cíle, zjistíte, že někdo tu šeredně zaspal dobu. A Slavia to nebyla…
