ROZHOVOR s desátým sdruženářem světa Pavlem Churavým, jemuž skončila po zrušení republikového mistrovství letošní sezona.
Jednatřicetiletý český reprezentant Churavý má za sebou suverénně nejúspěšnější sezonu v kariéře. Skvělé desáté místo v celkovém hodnocení Světového poháru korunoval na domácím světovém šampionátu v Liberci, kde skončil na osmém, respektive dvanáctém místě.
Zrušeným republikovým šampionátem pro vás de facto skončila letošní úspěšná sezona. Jak ji hodnotíte?
Nemám k tomu co dodat. Byla skvělá. Dařilo se mi hned od úvodu sezony. Jenom doufám, že se mi to podaří někdy zopakovat. Jediné, co mě mrzí, je první závod na mistrovství světa, kde jsem měl možná na víc, ale povětrnostní podmínky nebyly ideální.
Čemu přisuzujete náhlé zlepšení, které přišlo s nadsázkou řečeno až na "stará kolena“?
Trochu jsme změnili s trenérem model přípravy, ale určitě to neodpovídá výrazné změně k lepšímu, která se v uplynulé sezoně odehrála. Jednalo se o maličkosti, které do sebe zapadli jako mozaika. Měli jsme letos psychologa a fyzioterapeutku.
Dařilo se vám zejména na skokanských můstcích, kde jste tradičně končil mezi nejlepšími…
Pokud mám být upřímný, tak mě to zaskočilo už proto, že třeba nemůžu posilovat s velkými činkami jako dříve. Co se změnilo je to, že jsme letos měli psychologa a fyzioterapeutku, navíc jsem si všechno trochu srovnal v hlavě.
Severskou kombinaci však tvoři kromě skoku na lyžích také běh na lyžích, v němž se vám naopak moc nedařilo...
Asi jsem přípravu malinko podcenil. Když jsme byli na testech na běhátku, tak bylo vidět, že na to nemám. Nevím, jestli to v tu chvíli bylo porouchané, ale dosáhl jsem výsledku, s nímž by mě s nadsázkou řečeno porazil každý kuřák.
Co chcete udělat, aby jste změnil tento tristní stav?
Sice se to nedá rapidně měnit, protože to organismus nevydrží, ale o malinko přidat musím.
Nebojíte se trochu staré pravdy, která platí u sdruženářů, že zlepšení v běhu znamená zhoršení ve skoku?
Musím víc regenerovat a protahovat se, aby se mi nezkrátily šlachy.
Kromě vás předváděli slušné výsledky v závodech Světového poháru také reprezentační kolegové. Jak by jste hodnotil jejich výkon?
Mírovi Dvořákovi se letos hlavně v běžecké části dařilo. Škoda, že neskákal jako při tréninku. Ale hned při prvním závodě skončil šestnáctý, s čímž určitě musel být spokojený. On vůbec výborně běhá, takže mu stačí skočit méně, což se letos ukázalo. I když podle mně má na víc, ale je ještě mladý a bude se dál zlepšovat.
Tomáš Slavík zase skvěle skáče, především na velkých můstcích, protože je hlavně technický typ. Výborně skočil i v Klingenthalu, kde jsme byli první a třetí hned po skoku, což bylo fantastické. Jenom škoda, že se mu to nepovedlo na MS. Jinak ve družstvech kluci skvěle zaskákali i zaběhali, z čehož poté rezultovalo hodně dobré šesté místo.
Co vás v tuto chvíli čeká?
Máme sice volno, ale máme od trenéra nakázáno lyžovat. Doufám, že mi zbude nějaký čas, abych mohl něco udělat na domě, který stavím. Konečně chci bydlet.
Budete se na olympiádu nějak zvlášť připravovat? Pojedete do Vancouveru s nějakým cílem?
Letos před sezonou nikdo nevěřil, že bych mohl předvádět takové výsledky, a koneckonců jsem v to nedoufal ani já. Nejprve jsem chtěl být ve Světovém poháru do patnáctého místa. Když jsem viděl, že to jde, tak jsem si předsevzal, že chci být do desátého místa. Za těchto okolností je těžké předvídat, co bude na olympiádě. Hlavně musí vydržet zdraví. Doufám, že předvedu nějaké pěkné výsledky a určitě se budu chtít co nejlépe připravit, přeci jenom je to olympiáda, ten vrchol, a to je velká motivace.