WBC 2009: Oslava asijského baseballu

Téměř třítýdenní boje prestižního mezinárodního turnaje World Baseball Classic jsou u konce. A nemohly přinést kvalitnější finále, než duel mezi Japonskem a Jižní Koreou.

Diváci na Dodger Stadiu v Los Angeles byli svědky čtyřhodinové bitvy, kterou pro sebe nakonec v prodloužení doslova urvali Japonci. Znovu po třech letech se tak mohou pyšnit titulem nejlepšího baseballového týmu světa.

Trenér Japonců: Bylo to finále století

Japonsko dokázalo, že jeho celkové vítězství z inauguračního ročníku WBC v roce 2006 nebylo náhodné. Déjà-vu navíc umocnil i nadhazovač Daisuke Matsuzaka, který znovu získal ceněný titul MVP pro nejužitečnějšího hráče. "Bylo to finále století,“ stručně glosoval trenér Japonců Tatsunori Hara.

"Sledovali jsme opravdu hodně dobrý boj o zlato,“ přidal se komisionář MLB Bud Selig. "Takovou intenzitu jsem v baseballovém utkání neviděl už hodně dlouho,“ doplnil nejmocnější muž amerického baseballu. I Jihokorejci přidali finálovou účastí další klenot k překvapivému vítězství na loňských Olympijských hrách v Pekingu. A to už rozhodně není náhoda.

Jinak ale druhý ročník turnaje WBC nijak výrazně nezměnil rozložení baseballových sil na jednotlivých kontinentech. Evropa se pořád má dost co učit, Severní Amerika zdaleka není tak sebevědomá, jak o sobě velkohubě prohlašuje. Jihoameričané a baseballisté z Karibiku i dál patří k absolutní špičce, ale neobyčejně kvalitní konkurence jim roste v Asii. Ano, právě Japonci a Jihokorejci dokázali baseballovému světu, že momentálně ve hře s pálkami a rukavicemi kralují.

WBC: nejlepší turnaj planety

Ve většině sportovních odvětví neexistuje prestižnější akce, než mistrovství světa. Ať už se koná každoročně, nebo třeba jen jednou za čtyři roky. V baseballu to ale neplatí. Světové šampionáty hrané pod hlavičkou Mezinárodní baseballové federace (IBAF) ztrácejí prestiž tím, že na nich nestartují profesionálové z MLB, nejlepší soutěže světa. V létě totiž mají klubové povinnosti v zámoří. To je i jeden z důvodů, proč baseball a softball vypadly pro Hry v Londýně 2012 z olympijské rodiny.

Vedení MLB se proto před třemi roky rozhodlo, že turnaj nejlepších národních výběrů uspořádá samo. Je to velmi podobné jako v hokeji – jak rozdílný je pohled na každoroční MS a naganský Turnaj století s těmi nejlepšími.

Od letoška bude World Baseball Classic akcí pořádanou každé čtyři roky. Pozvánku na WBC 2009 dostalo stejných 16 týmů, jako v prvním ročníku. Kromě USA a Kanady jsou to čtyři zástupci Asie, dva týmy z Jižní a jeden ze Střední Ameriky, tři celky z Karibiku, dva z Evropy a šestnáctku kompletují Jihoafrická republika a Austrálie.

Hladká cesta finalistů

Hrály spolu od úvodního kvalifikačního kola v Asii až do velkého finále v Los Angeles. Celkem se během osmnácti dnů potkaly pětkrát. Japonsko s Jižní Koreou zvládly první regionální kolo WBC bez problémů. Ze čtyř čtyřčlenných základních skupin postoupili vždy dva nejlepší. Ze hry venku tak záhy – po pouhých třech zápasech na turnaji – byli spolufavorité jako Dominikánská republika, Kanada nebo Panama. Osm nejlepších se přesunulo do USA, kde se hrály obě čtvrtfinálové skupiny. V nich skončily týmy Mexika, Nizozemska, Kuby a Portorika. V semifinálových zápasech pak Japonsko vyřadilo Venezuelu a Korea pořádající Spojené státy, finále už bylo záležitostí asijských gigantů.

Japonci v něm poslali na kopec Hisašiho Iwakumu, za Koreu házel od úvodu Jung Bong. Nebezpečnější byli od prvních směn hráči ze Země vycházejícího slunce. Vedení se ujali ve třetí směně, kdy po Ogasawarově odpalu do pravého pole doběhl pro bod Nakažima. Korejci ale v pátém inningu vyrovnali díky homerunu Chooa. Naprosto vyrovnaný zápas plný pěkných defenzivních zákroků pokračoval, Japonci šli do vedení 3:1, Korejci ale znovu dokázali vyrovnat. Po devíti směnách tak svítilo na světelné tabuli skóre 3:3 a prodlužovalo se. Hned v první nastavené směně rozhodl pětatřicetiletý veterán Ičiro Suzuki. Na dva outy se prosadil s běžci na druhé a třetí metě, a rozhodl o výhře Japonska v poměru 5:3.

MVP znovu získal Dice-K

Post zřejmě nejlepšího nadhazovače současnosti potvrdil na World Baseball Classic 2009 japonský starter Daisuke Matsuzaka. Odházel klíčové semifinále proti USA a jeho celková statistika na turnaji byla tři vítězství, žádná porážka a ERA 2.45. Toto číslo značí průměr obdržených bodů v přepočtu na devět odházených směn. Za oba odehrané ročníky WBC zaznamenal Matsuzaka statistiku 6-0 s 1.95 ERA, tedy naprosto nevídaná čísla, za která získal obě ocenění MVP zcela po právu.

Navíc v roce 2007 vyhrál jako člen Bostonu Red Sox Světovou sérii. "Nepoštěstí se to každému, vyhrát v kariéře dvě WBC a zároveň i Světovou sérii. Jsem opravdu rád, že jsem dostal příležitost, které jsem se chopil,“ hodnotil osmadvacetiletý Matsuzaka svou stabilní výkonnost v posledních třech letech.

V Americe mu nikdo neřekne jinak, než Dice-K. "Dice“ znamená v angličtině hrací kostka, "K“ je označení pro strikeout. Dice-K se tedy dá přeložit jako "vrhač strikeoutů“. A přesně to je Matsuzakova největší zbraň. Jeho precizní nadhozy často jen nepatrně tečují rohové hrany strike zóny, navíc mívají rychlost okolo 95 mil za hodinu. Spíš než na technické nadhozy spoléhá japonský suverén na fastbally, které dělají problémy každému pálkaři. Momentálně bychom asi na světě opravdu nenašli pitchera z konzistentnějšími výkony.

Strategie "small ball“

V zápasech Japonska a Koreje neuvidíte velké množství homerunů a dlouhých odpalů do zadního pole. Strategie těchto družstev je jiná, avšak o to účinnější. Takzvaný "small ball“ je založený na postupném posunu po metách – nejen díky hitům, ale i sebeobětujícím odpalům, ulejvkám a krádežím. Efektivita hráčů na pálce je mnohem vyšší, než v případě ostatních týmů. A co víc, klíčovou roli v duelech Japonska a Koreje hrají nadhazovači. Asijské týmy jsou schopné vyhrávat zápasy na tři, čtyři runy a jejich obranný baseball sklízí zasloužené ovoce.

To všechno samozřejmě souvisí se somatotypy baseballistů z Asie. Nevelcí vzrůstem, ale obratní a neuvěřitelně rychlí na metách. Navíc i v poli dokážou nevídané věci s rukavicí, i proto hraje většina Japonců v MLB právě v zadním poli. V týmu pro WBC se ze známých Japonců představili starter Bostonu Red Sox Daisuke Matsuzaka, catcher Kenži Johžima ze Seattlu, infielder Akinori Iwamura z Tampy Bay anebo outfieldeři Ičiro Suzuki a Kosuke Fukudome. Korejci oproti tomu hráli bez výrazných hvězd z MLB, tou jedinou byl Šin-Soo Choo z Clevelandu.

Čas na změnu?

Bude kralování japonských a korejských baseballistů pokračovat i na dalších mezinárodních turnajích? Odzvonilo definitivně kubánské dynastii ze světových šampionátů? Mají vůbec Američané na to, aby ještě někdy postavili silný tým, který bude vyhrávat? Na všechny tyto otázky najdeme odpověď až v průběhu dalších let. Zatím to ale vypadá, že asijskému baseballu rozhodně hned tak neodzvoní.

Do MLB budou i dál migrovat Asiaté, kteří mají jednu obrovskou výhodu – do Spojených států už cestují jako hotoví hráči, zatímco mladí Američané vstupují do nižších lig ze středoškolských univerzitních soutěží, a je na nich ještě hodně práce. Navíc ani povahově se nemohou s Japonci a Korejci srovnávat. Zarputilost, preciznost a houževnatost, to jsou jen některé vlastnosti špičkových baseballistů z východní Asie.

Dalším důležitým faktorem je samozřejmě bohatá členská základna a nemalé finance, které se v Japonsku do baseballu investují. Ne nadarmo je to v zemi Nippon spolu se sumó národní sport číslo jedna, až daleko za nimi je kupříkladu fotbal. Sečteno a podtrženo, nejlidnatější kontinent baseballu neobyčejně fandí. A dokud to tak zůstane, zbytek světa bude jen s úžasem pozorovat dokonalou techniku a entuziasmus, se kterým Japonci a Korejci do každého zápasu vstupují. Tak jako na letošním World Baseball Classic.