ROZHOVOR: Útočník Mangnitogorsku Jan Marek se ve svých 29 letech dočkal nabídky z NHL. "Kdybych měl vyšší sebevědomí, už dávno bych tam hrál," podotýká sám hokejista.
Hokejový útočník Jan Marek se v této sezoně vypracoval v jednu z hlavních opor českého národního týmu. Pomohla mu k tomu další podařená sezona v Kontinentální hokejové lize, díky které si dokonce vysloužil nabídku ze slavné NHL.
Zda ji však devětadvacetiletý útočník přijme, je zatím ve hvězdách. Sám přiznává, že v Rusku jsou finanční podmínky nesrovnatelné a s ohledem na svůj věk přemýšlí hlavně o tom, jak zabezpečit rodinu.
Nyní se však Marek snaží vypustit myšlenky na své další angažmá z hlavy. S českým národním týmem totiž bojuje na světovém šampionátu ve Švýcarsku.
V obou zápasech na mistrovství se vám podařilo vstřelit branku. Jak moc je to pro vás důležité?
Jsem hlavně rád, že jsme vyhráli. V každém zápase chci všechno dobře odmakat, a když dám gól, je to něco navíc. Já měl odmalička vždy víc nahrávek, takže raději hru tvořím a připravuju šance. Góly ale v posledních sezonách dávám, jsem za to rád a snažím se střelbu pilovat i na tréninku.
Z Ruska jste si už přinesl vizitku kanonýra, berete to tak?
Začalo to už v Třinci v sezoně 2002/03, kdy jsem byl nejlepším střelcem soutěže a dal přes třicet gólů. Ve Spartě pak vždycky přes dvacet. V Magnitogorsku to pokračovalo. Sedlo nám to s Tomášem Rolinkem, měli jsme za sebou dobré beky. Hlavně jsem dostával dost prostoru, hrál ve dvou lajnách, což se musí někde projevit.
Na ledě působíte neúnavným dojmem. Stala se z vás tak trochu ruská mašina…
V KHL je hodně zápasů. Jsem rád, že jsem si ještě před mistrovstvím odpočinul, hlavně psychicky z toho ruského stereotypu. Po sezoně jsme s manželkou Luckou jeli na týden do Rakouska. Tam jsem cvičil, chodil do bazénu a do sauny. Jenom dvakrát jsem si zalyžoval, jinak jsem se slunil na terase. To mi hrozně pomohlo. Vypnul jsem a nemyslel na hokej.
Takže se po tak namáhavé sezoně necítíte vůbec unavený?
Ne, já byl unavený z Ruska hlavně psychicky. Báza, hotel, zápas, trénink - pořád dokola. Poslední měsíc už bez Lucky. Pak jsem přijel domů, a i kdybych volno neměl, tak by mi to pomohlo. Česko je jiný svět. Najednou vidíte trávu, přírodu, zeleň. Všude je čisto. To mě hrozně nabilo.
Pořád mluvíte o KHL, šanci vyzkoušet si NHL jste už vzdal?
Uvidíme. Před pár dny jsem se po tréninku dozvěděl o nabídce do jednoho poměrně kvalitního klubu v NHL. Jedná se o opravdu dobrou nabídku, o které docela přemýšlím. Musím říct, že mě zaskočila. Už jsme se s agentem o NHL nebavili, myslel jsem, že je to pasé. Teď Robert Spálenka zjišťuje různé okolnosti. Je to nesrovnatelné s penězi v Rusku, takže přemýšlím, jestli se mám ještě rok zabezpečit, nebo si jít splnit sen.
Zamotalo vám to před mistrovstvím hlavu? Chcete se na šampionátu o to více ukázat?
Na to vůbec nemyslím. Nabídka přišla už před mistrovstvím, tak se domnívám, že vědí, co ode mě čekat. Můžu tu zahrát dobrý turnaj a ten zájem pak bude ještě větší, ale teď už asi vědí, co v sobě mám. Formu potvrzuju delší dobu.
Prozradil jste někomu, že tahle nabídka přišla?
Říkal jsem to jednomu člověku, který tam hrál, a ptal se ho, jak to tam chodí. Ale nikomu jinému ne. Přišlo to znenadání, prý mají velký zájem.
Jaký klub o vás stojí, je zatím tajné?
Teď to říkat to ještě nebudu. Jsem domluvený s agentem, že si to zatím necháme pro sebe.
Nepřijdete si v tomto ohledu trochu nedoceněný?
Nevím. Odmalička jsem měl problém se sebevědomím. Kdybych ho měl jako někdo jiný, tak už bych v NHL dávno byl. Možná mi ani nedochází, jak mi teď všechno šlo. Vím ale, že kdybych do NHL šel, tak tam budu hrát. Věřím ve své síly a schopnosti.
Mluví vám do rozhodování vaše žena Lucka?
Nechává to na mně. Říká, že se mnou půjde, kam budu chtít já. Mám nabídku z Petrohradu i Moskvy a vím sám, že by to pro ni bylo lepší než Magnitogorsk. Je tam přímý spoj do Čech, Český dům nebo české televize. Já bych si to sám přál. Na druhou stranu vím, jak se mi v Magnitogorsku daří, jakou tam mám pozici a jak mě tam mají lidi rádi. Uvidíme, jak dopadnou jednání.