Arséne Wenger se stal rekordmanem na lavičce Arsenalu

Nadřízený Tomáše Rosického se o fotbalu nejvíce naučil v hospodě. Nedůvěřiví fanoušci Kanonýrů jej vítali před 4750 dny transparentem ´Arséne Kdo?´.

Tradiční anglický klub Arsenal Londýn v týdnu přepisoval historické statistiky. Na jeho lavičce totiž už úctyhodných 4750 dní sedí Arséne Wenger, který tak překonal rekord George Allisona. Francouzský gentleman je dnes jedním z nejuznávanějších fotbalových odborníků a muž s vyhlášeným čichem na talentované mládí. Jeho začátky, tehdy ještě na starém dobrém Highbury, ale byly poznamenány nedůvěrou ze strany fanoušků.

´Arséne Kdo?´

Wenger totiž přišel do Anglie jako poměrně neznámá tvář. Jako hráč na sebe pozornost neupoutal a přes sedm úspěšných let na lavičce Monaka byl na Highbury představen jako spasitel do té doby manažer japonského celku Nagoya Grampus Eight. Není tedy divu, že jej překvapení fanoušci londýnského klubu při prvním zápase přivítali vyděšeným transparentem ´Arséne Kdo?´.

Angažmá v Japonsku ale pouze potvrdilo Wengerovo kosmopolitní smýšlení, které je patrné i na sestavě Arsenalu, a také vlohy pro cizí jazyk. Kromě základů japonštiny umí šedovlasý stratég ještě německy, španělsky, anglicky, pochopitelně francouzsky a částečně také italsky. V toleranci k ostatním lidem jej dostatečně vycvičilo trochu netradiční dětství.

“Není lepšího psychologického vzdělání, než vyrůstat v hospodě“

Wenger vyrůstal nedaleko Štrasburku a hodně času trávil v bufetu svých rodičů. “Není lepšího psychologického vzdělání, než vyrůstat v hospodě. Učil jsem se taktice i výběru hráčů od zákazníků, kteří se o fotbale bavili. Poslouchal jsem, kdo má hrát na levém křídle a kdo by měl být v sestavě,“ popsal své dospívání v odborníka světového významu Wenger.

Jeho největším učitelem se stal Max Hild, který si šestnáctiletého klučinu vytáhl do svého týmu AS Mutzig, který dostal honosnou nálepku amatérského klubu s nejfotbalovější tváří. Po úspěšně zvládnutém vysokoškolském diplomu se průměrný obránce stal profesionálem, když v roce 1978 podepsal smlouvu se Štrasburkem. Za něj ale odehrál v nejvyšší soutěži pouze dvanáct zápasů, dva z toho v mistrovské sezoně 1978/79, v níž si jednou zahrál také v Poháru UEFA.

Odrazovým můstkem sedm let v Monaku

V roce 1981 získal Wenger profesionální trenérskou licenci a hned se ve Štrasburku ujal dorosteneckého mužstva. O dva roky později využil nabídku dělat asistenta u seniorského výběru Cannes, v roce 1984 přišla jeho první štace v pozici hlavního kouče, kam jej získalo Nancy. Po třech letech přesedlal do prvoligového Monaka, se kterým hned v prvním roce získal francouzský titul a v roce 1991 domácí pohár.

Zdroj: oficiální zdroj

Během svého působení přivedl do knížecího klubu taková jména jako Jürgen Klinsmann a George Weah. Začal také přesvědčovat, že má čich na talentované borce, když nastartoval kariéru Yourimu Djorkaeffovi. Budoucí mistr světa se mu za to odvděčil - v posledním Wengerově roce ve Francii získal korunu pro krále střelců. Funkcionáři Monaka svého kouče odmítli po sedmi letech ve funkci pustit do Bayernu Mnichov, sami jej však pár týdnu nato vyhodili a Wenger spolu se svým novým přítele a pozdějším dvorním asistentem Boro Primoracem zamířil do Japonska.

Japonsko, země zaslíbená

Zmíněná dvojice zanechala v zemi vycházejícího Slunce nadstandardní dojem, když vytáhla celek Nagoyy ze sestupových pozic až na druhé místo. Wenger se dokonce nechal uprosit a vydal pro japonský trh knihu, která radí, jak vést fotbalový klub. Již nerozlučná dvojice Wenger – Primorac ale vydržela v Asii pouhou sezonu. Tehdejší technický ředitel Francouzské fotbalové federace Gérard Houllier, později známý jako kouč české enklávy v Liverpoolu, totiž v létě 1996 doporučil šikovného krajana do Arsenalu, kde si právě balil věci vyhozený Bruce Rioch.

Wenger jako jediný celou sezonu neprohrál

Pro Kanonýry se tak odehrál klíčový přestup v historii. Pod vedením rodáka ze Štrasburku získal Arsenal tři ligové tituly, čtyřikrát vyhrál FA Cup a zahrál si i finále Ligy mistrů v sezoně 2005/06. Wenger je nejúspěšnějším manažerem londýnského klubu a zároveň jediným neostrovním manažerem, který získal s anglickým týmem double. Navíce je jediným šéfem lavičky týmu Premier League vůbec, který v ligovém ročníku neprohrál ani jedno utkání. Tohoto fantastického milníku se mu podařilo skrze své hvězdné svěřence dosáhnout v sezoně 2004. Thierry Henry, Dennis Bergkamp, Patrick Vieira a spol. si proto vysloužili přezdívku Neporazitelní.

Patrick Vieira byl po dlouhá léta srdcem Wengerova Arsenalu. Na medailónek francouzského defenzivního záložníka se podívejte na videu:

Do Wengerovy éry spadá také stěhování z klasického stadionu Highbury do zbrusu nového svatostánku Emirates Stadium. Přes tento nákladný projekt Arsenal pod vedením prošedivělého Francouze jako jeden z mála klubů vykazuje zdravé ekonomické výsledky. Je to také dáno tím, že Wenger vyčnívá nad ostatními manažery ve vyhledávání velmi talentovaných, ale poměrně levných fotbalistů, kteří pod jeho vedením radikálně zvýší svou cenu.

Stadion Highbury se proměnil ze svatostánku fotbalu v luxusní bydlení, podívejte se: