Reportáž: Sledge hokej na vlastní kůži. Dřina větší než na bruslích

Čeští reprezentanti ve sledge hokeji se chystají na svou premiérovou účast na paralympiádě ve Vancouveru. Měl jsem možnost si s nimi zahrát hokej podle jejich pravidel.

Už když jsem vstupoval do kabiny handicapovaných hokejistů na zimním stadionu v Třebíči, kam hráči přijeli na exhibici, čekal jsem, že hokej "na vozíku“ bude dřina. Výsledek ale předčil všechna má očekávání. Pro reprezentanty mám po společně strávené hodině a půl na ledě jen slova obdivu. Klobouk dolů před vámi, pánové!

Jednoduchý sport? Tak to ani náhodou

Všechno se přitom zdálo snadné. Sednu si do sledge - tak se totiž nazývá vozík na led, který má na spodku dvě brusle, po nichž hráči jezdí - budu se odstrkovat holemi a občas proženu puk. Jenomže nože na sledgi jsou od sebe sotva pár centimetrů, a tak mám co dělat, abych na vozítku vůbec udržel rovnováhu. Zkuste při té námaze ještě hlídat, co se děje kolem vás a bojovat o puk. Na jednoho začátečníka toho je až moc najednou.

Přitom chlapíci kolem trenéra Tomáše Zelenky tohle ovládají jakoby nic. A ještě při tom stačí žertovat. Když jsem se v kabině ptal, zda budu potřebovat i chrániče holení, matador českého týmu Miroslav Hrbek, který je po amputaci obou nohou, mi s úsměvem ve tváři odpověděl: "Vem si je. Ale třeba já je nenosím."

Podívejte se, jak to sledge hokejisté rozbalili a třebíčští profesionálové byli prakticky jen diváci:

Těžkým úkolem je už samotné nasednutí na sledge

První problém nastává v okamžiku, kdy se do sledge snažím usadit. Srovnat do něj nohy je nadlidský úkol. A to s nimi, na rozdíl od reprezentantů, mohu sám hýbat. Při tom ještě musím držet balanc a připoutat se. Nakonec se neobejdu bez cizí pomoci.

O úvodní exhibiční duel se starají sami reprezentanti. Hrají proti sobě, puk létá jak při "normálním“ hokeji, mantinely duní pod nárazy srážejících se hráčů, od prudce brzdících vozíků odletuje sníh.

Sledge hokejisté a jejich profesionální přístup

"Kluci už to nějaký pátek hrají a je to znát. Nejvíc mě ale těší, že se pořád zlepšují a že mají vůli trénovat,“ pochvaluje si přístup svých svěřenců trenér reprezentace Tomáš Zelenka. To on, sám bývalý hokejista, který je po zranění páteře z hokeje už osm let upoután na vozík, probudil českou reprezentaci sledge hokeje k životu. Dostal ji až do elitní skupiny mistrovství světa a letos v létě se dokonce s týmem kvalifikoval na zimní paralympiádu. Ve Vancouveru budou hrát čeští sledgehokejisté poprvé v historii.

Po předváděcím zápase přichází na řadu duel reprezentantů proti třebíčským mladíčkům, "posíleným" o mou maličkost. Hrajeme ve čtyřech proti třem, ve skutečnosti je to ale úplně jedno, protože k puku se dostaneme stejně jen ve chvíli, kdy se vhazuje buly po inkasovaném gólu. To, co je pro kluky z reprezentace na ledě samozřejmostí, je pro nás nedosažitelný sen.

Pořádnou lekci dostali i prvoligoví hráči Třebíče

Jak se ale posléze ukazuje, nejen pro nás. Posledním soupeřem reprezentantů jsou třebíčští prvoligoví profesionálové. Usazeni ve sledgi ale působí na ledě v roli statistů. Tým Tomáše Zelenky naseká těžkopádně pádlujícím a vrávorajícím hokejistům osm kousků za deset minut a ani se při tom nezapotí. "Je to náročný, hlavně na ruce. Vždyť se na tom ani nedá pořádně bruslit,“ shrnuje dojmy za všechny své spoluhráče třebíčský Jakub Lev. Za normálních okolností je to brankář, tentokrát ale nastoupil do pole.

Exhibice končí. Vystupuji z ledového vozíku a do té doby spoutané nohy mě brní, až to bolí. Zní to paradoxně, ale co by za to dali hráči z týmu Tomáše Zelenky. Hrdinové, kteří se i přes svůj handicap dokázali poprat s osudem a probojovali se až na olympiádu. Takže ještě jednou: Klobouk dolů a ve Vancoveru držím palce.