Pýcha předchází pád. U Jarolíma to platí stoprocentně

Pět let strávil Karel Jarolím na lavičce Slavie. A zažil tam časy skvělé, ale i zlé. Fotbal je prostě někdy houpačka a hlavně se v něm nesmí hledat logika.

Bez velkého přehánění se dá říct, že mu český fotbal ležel u nohou. On ho ale neuváženě odkopl a tím začal klesat ke dnu. Karel Jarolím může lépe než kdokoli jiný povídat o tom, jak tenká je linie mezi slávou a totálním zatracením.

Byl hrdinou...

Jarolím strávil na lavičce Slavie dlouhých pět let. Když ji přebíral, byl červenobílý klub takřka v troskách, on ho ale vytáhl až k premiérové účasti v Lize mistrů! Navíc dokázal získat dva tituly, čímž se nesmazatelně zapsal mezi klubové ikony.

“Lepšího trenéra bychom hledali jen těžko,“ dmul se pýchou šéf Slavie Tomáš Rosen, jenž si silně pohrával s myšlenkou udělat z Jarolíma českého Alexe Fergusona.

Jenže právě tento nápad předznamenal tvrdý pád prostovlasého stratéga.

...který neměl žádnou oponenturu

Jarolím si díky svým úspěchům vydobyl ve Slavii zcela neotřesitelnou pozici. Kluboví šéfové mu naslouchali s takovou poslušností, že se v Edenu červenaly stěny studem. A to nemohlo dopadnout dobře.

Kvůli mylné představě své nepostradatelnosti ve Slavii Jarolím v létě odmítl nabídku Ivana Haška, aby převzal českou reprezentaci, čímž definitivně urazil fotbalového Boha. Místo toho, aby s titulem v kapse opustil Eden a odešel za ještě větší výzvou, začal Jarolím systematicky (a za benevolentního přihlížení svých šéfů) ničit vše, co ve Slavii vybudoval.

Potíže měl na hřišti i mimo něj

Červenobílý kádr musel za nejasných důvodů opustit kapitán Erich Brabec, jehož brzy následovali další. S náročným koučem, který se smál svým přezdívkám tyran a despota, se nepohodli třeba Goce Toleski, Tomáš Pekhart, Martin Abraham či jeho synovec Marek Jarolím.

Nad těmi všemi zlomili v Edenu hůl, byť do klubu přicházeli s pompou velkých posil. “Ti, co mě znají, vědí, že bych neudělal nic, co by ublížilo Slavii,“ bránil svá rozhodnutí Jarolím.

K tomu se přidaly i nepěkné zprávy o jeho nemanželských potomcích a údajném vztahu s hráčskou agentkou Hanou Novákovou. Do její stáje patří třeba stoper Benjamin Vomáčka, který v létě ve Slavii nahradil oblíbeného Brabce.

Když to nejde, tak to nejde

Všechny tyto věci by ale byly Jarolímovi odpuštěny, pokud by pokračoval v úspěšných výsledcích. Jenže opak byl pravdou. Rozhozený tým, v němž panoval strach z trenéra i jeho asistentů, kráčel od porážky k porážce a brzy začal být mnohým pro smích.

Přes moldavský Tiraspol nepostoupil do čtvrtého předkola Ligy mistrů, v základní skupině Evropské ligy nevyhrál ani jeden zápas a co bylo ještě horší, podzimní část Gambrinus ligy zakončil s osmibodovou ztrátou na čelo.

Majitel klubu Rosen přesto odmítl Jarolíma vyhodit a ten na oplátku slíbil, že změní své chování. K ničemu takovému ale nedošlo. Někteří hráči si i nadále potichu stěžovali na to, že je Jarolím až nelidsky hlídá, což mělo za následek pokračující rušné vztahy v kabině.

K tomu se přidalo zranění klíčových opor, pár nevyvedených zápasů a Jarolímův smutný konec byl již neodvratný. Nezbývá než podotknout, že si za něj může hlavně on sám.