ANALÝZA: Bílkova trpělivost se zatím vyplácí, ostrý start je na obzoru

Fotbalová reprezentace díky zlepšenému výkonu po změně stran “vyprášila“ ve středečním přípravném utkání v Liberci Lotyše 4:1.

Po úvodních nevýrazných vystoupeních české fotbalové reprezentace pod taktovkou Michala Bílka se zřejmě blýská na lepší časy. V posledních dvou přípravných duelech totiž národní celek vyhrál a navíc se prezentoval ofenzivním stylem, díky němuž dokázal v obou případech hned čtyřikrát skórovat.
 

Atraktivní, ale nebezpečný fotbal
 

Pod taktovkou uzdraveného a zpátky ve formě hrajícího Tomáše Rosického z Arsenalu, jakoby se reprezentace velice sympaticky pokoušela o herní projev typický právě pro londýnské “Kanonýry“. Spoustu krátkých přihrávek, kombinace na jeden dotek a neustálý pohyb, to je recept Michala Bílka a jeho asistenta Františka Komňackého na propad českého fotbalu, především pak jeho tolikrát zmiňované výkladní skříně – národního celku.

Zdroj: Mediafax

Pokus o pohlednou podívanou sebou ale nese velká úskalí, což slabí Lotyši mohli jen stěží zcela odkrýt. Taková hra totiž stojí na vysokých požadavcích na každého člena sestavy, ať už se to týká technických atributů, taktiky, disciplíny a čtení hry. Nejdůležitější otázkou tedy je: má na takto odvážné představení český celek vůbec adekvátní hráče?
 

Za časů Jana Kollera byla hra postavena především na jeho specifických dovednostech a její systém byl díky tomu de facto velmi bezpečný směrem dozadu. V Bílkově výběru ale po vířivém kolotoči kombinace zálohy a moderním častém doplňování útoku krajními obránci zůstává po ztrátě míče často v defenzivě chaos, kterého by jistě silnější soupeř, než jakým Lotyši byli, dokázal využít. Možná i opakovaně. Fotbalisté tak musejí na hřišti působit sebejistěji a vyvarovat se zbytečných chyb, které by mohly být fatální.
 

Polák potřebuje hrát
 

Tato výtka směřuje tentokrát především k jednomu z našich dvou nasazených defenzivních štítů Janu Polákovi, na němž bylo až příliš patrné, že kvůli sporům s Anderlechtem o hledání nového angažmá už dlouho neodehrál regulérní zápas. Podobně mdlý byl také další belgický krajánek Daniel Pudil, kterému nesedl post ofenzivního krajního beka na levé straně za kapitánem Rosickým.

Když už jsme u toho, právě aktivita krajních obránců by měla být zřejmě hlavním přínosem Bílka pro herní projev českého celku. Na strany zálohy totiž umístil dva své nejkreativnější borce Rosického s Plašilem a ti si podle svých tradičních zvyklostí často sbíhají do středu hřiště. Uvolněný prostor u postranních čar mají využívat právě ofenzivní beci, což především ve druhém poločase naprosto ukázkově plnili Zdeněk Pospěch napravo a Michal Kadlec na druhé straně.
 

Kadlec před přestávkou alternoval za zraněného Sivoka na postu stopera vedle Hubníka, pravdou ale je, že Lotyši tuto variantu příliš neprověřili. Pochroumané zdraví navíc nepustilo mezi tři tyče Petra Čecha, jehož místo zaujal Jaroslav Drobný. Čerstvá posila Hamburku neměla po celý zápas žádnou práci, až těsně před koncem byl Drobný bez viny při snížení Caunaeho. Nejlépe ale zastoupili svého zraněného kolegu Milana Baroše čeští útočníci, trefili se hned tři.
 

Variabilní útok
 

Svou premiérovou trefu si excelentním řešením rychlého brejku připsal Roman Bednář, prosadili se i Fenin s Necidem. Poslední do party David Lafata byl sice hodně střelecky aktivní, někdy to už ovšem zavánělo zbrklostí. Pro kouče Bílka je každopádně pozitivní, že má k dispozici hned několik rozdílných typů forvardů, z nichž každý může platit na jiného soupeře. Robustní Bednář může sloužit jako rozrážeč, Necid je věží pro vysoké nákopy, Baroš rychlostním typem, Lafata zase ideální muž pro výběr místa v pokutovém území, Fenin může klidně alternovat v roli křídla.

Bílek dal v přípravných duelech šanci asi 40 hráčům, z nichž se mu už snad vykrystalizovala sestava, která má vybojovat postup z evropské kvalifikace. Čas hájení a zkoušení je u konce. Bývalého sparťanského trenéra již brzy čeká první nominační tiskovka a po ní první ostrý duel – 7. září v Olomouci proti Litvě.