VIDEO: Hokejová maska slaví narozeniny. Zachránila tisíce gólmanů

Snad žádná část hokejové výstroje nebudí takovou pozornost, jako brankářská maska. Přitom ještě před půl stoletím chytali brankáři bez ní.

Vloni to bylo padesát let, co si brankář Montrealu Jacques Plante na trenérovi vyvzdoroval používání celoobličejového krytu při zápasech. Důvod byl prostý - vadila mu častá zranění obličeje způsobená letícím pukem. Sám ovšem zřejmě netušil, co jeho vynález způsobí.
 

Úplně první masku si ale na obličej ještě o třicet let dříve nasadil jiný brankář Montrealu. Clint Benedict si v roce 1930 zhotovil chránič obličeje z kůže kvůli tomu, že potřeboval doléčit zranění a přitom chtěl dál chytat. Letící puk mu totiž roztříštil lícní kost a zlámal nos. Po doléčení ale masku znovu odložil. Valný ochranný účinek totiž neměla.
 

První maska
 

A tak si na Benedictův vynález vzpomněl až o třicet let později právě Plante. Masku si vyrobil tentokrát z laminátu, nejdříve ji ale mohl používat jen při tréninku - kouč mu totiž její nošení v zápasech zakázal v obavě, že ho bude omezovat ve výhledu. Zlom nastal až poté, co letící puk Plantemu popáté zlomil nos. Pětinásobný držitel Vezina trophy, který zápas nedochytal, dal trenérovi ultimatum - buď maska, nebo konech s chytáním.
 

České šikovné ruce
 

Do českých zemí převratný vynález dorazil jen s malým zpožděním. Vynález Jacquese Planta totiž zaujal i jeho kolegy. A právě jeden z nich - Seth Martin - se s ní v dresu kanadské reprezentace objevil i v tehdejším Československu.  "Jako první si toho všimnul jistý brankář Sůra z Hodonína, kterému krátce před tím puk prorazil lebku. Od Martina si vyžádal návod na výrobu," vzpomíná bývalý gólman Dukly Jihlava Miloš Podhorský.
 

Právě on se stal jedním z průkopníků nošení brankářské masky u nás. "Sůra byl můj kamarád a proto mi návod dal. Masky jsem pak vyráběl i pro ostatní. Brali si je dokonce brankáři z Rakouska, Švýcarska a s jednou chytal i legendární sovětský brankář Konovalenko" vzpomíná bývalý gólman Dukly Jihlava. Výroba prý byla relativně snadná. "Musel se udělat sádrový odlitek obličeje a na ten se pak nanášel laminát, do kterého se vplétaly dráty," popisuje Podhorský.
 

Vyrábět masky se posléze naučili i další brankáři. "Byla to nutnost, jinak se k ní člověk nedostal. Já si ale poprvé zapomněl namazat obličej indulonou a při výrobě odlitku jsem přišel o obočí," vzpomíná jiný jihlavský brankář Petr Kubíček. Své masky si schoval dodneška a půjčuje je i na výstavy. Jeho výrobky tak budou od čtvrka až do konce listopadu k vidění v jihlavském Muzeu Vysočiny na výstavě mapující hisotrii Dukly Jihlava.

Pasovala přesně na obličej

Tyto masky prý ale příliš ochrany neposkytovaly. "Bylo  to ale lepší, než nic. Puk se po nich svezl, třeba způsobil tržnou ránu, ale ubylo tříštivých zlomenin," vzpomíná Podhorský. Sám má v obličeji přes šedesát stehů. A Kubíček jich prý nasbíral dokonce okolo dvou set. "Jednou se mi puk zarazil do masky u ucha a zůstal tam," směje se.

To, že maska přesně kopírovala obličej, prý ale mělo i své nevýhody. "Jednou mi při fotbale zlomil míč nos a otočil mi ho na stranu. Když jsem si pak chtěl vzít masku, zjistil jsem, že nepasuje a musel ji předělat," říká Miloš Podhorský.

Povinná je čtyřicet let

A ještě jedno výročí maska slaví. Je to právě čtyřicet let, co ji brankáři u nás musí používat povinně. "Mám odchytaných čtyřicet sezon ve všech možných soutěžích  a v mé první tuhle povinnost zavedli," dodává Kubíček.

Vývoj brankářských masek ale mezi tím pokročil. Zpevnily se a kromě obličeje už kryly i hlavu a uši. "Byl to posun, byly mnohem pevnější a puk po nich sjížděl do boků. Vlastně to už byly předchůdkyně těch současných," vzpomíná Kubíček.

Pak ale vývoj ustrnul a brankáři přešli na jinou módu - začali používat klasické hráčské helmy s košíkem. "Takový typ třeba dodnes používá Dominik Hašek, i když dnes už se tyto helmy vyrábějí stejnou technologií, jako moderní masky," ukazuje Kubíček.

"Válečné" malování

S tím, jak se zdokonalovaly brankářské masky, se o ně začali více starat i sami brankáři. Už nešlo jen o chránič, byl to módní doplněk. Na masky si začali malovat obrázky a odstrašující motivy. "Šlo o psychologický moment. Jedna moje maska vypadala jako lebka. Hráči se mě báli," směje se Kubíček. 

Současná podoba brankářské masky se objevila na konci osmdesátých let. "Vznikla kombinací původní masky a koše. Zmizely otvory pro oči, místo nich dostaly masky drátěnku," vzpomíná Kubíček. První modely byly těžké a brankáři si stěžovali na horší výhled. Technologie ale postoupila a nejmodernější masky jsou z ultralehkých a přitom extrémně pevných materiálů. Zranění v obličeji jsou proto u brankářů zřejmě definitivně minulostí.