Derby pražských “S“ odhalilo staronový český fenomén – rasismus

Zdálo se, že alespoň jeden symbol “buranství“ zmizel z tuzemských fotbalových stadionů, pondělní šlágr Gambrinus ligy ale tento pokrok znovu zadupal do země.

Více než stoletá rivalita mezi pražskými kluby Slavií a Spartou přinesla především při její fotbalové podobě už nejednu kontroverzi. Jenže pondělní duel těchto slavných klubů ve vršovickém Edenu přesto přinesl nepříjemná překvapení. Šarvátka na hřišti nebyla na zápas takového kalibru ničím nestandardním, rasistické bučení z ochozů a gesto nenapravitelného recidivisty Tomáše Řepky vůči Hocinu Raguedovi ovšem vybočily ze způsobů civilizovaného světa až nechutně.

Velmi křehká dohoda
 

České fotbalové kluby se snaží neustále vytvářet dojem, že dění na stadionech je velkým lákadlem pro rodiny s dětmi a strach z násilí či bezdůvodné agrese a necivilizovaného chování je dnes již pouze přežitým předsudkem. Manažeři lákají rodiče a nejmenší diváky na různé doplňkové služby, jako je hlídání dětí ve speciálních sektorech s různými volnočasovými aktivitami, i slevami a dárky. Jenže jen málokdo bude dobrovolně a pravidelně trávit čas se svou ratolestí ve vyložené nekulturním prostředí.
 

Proto také ty vyspělejší kluby úzce spolupracují se svými skalními fanoušky. Těm na jednu stranu nabízejí peníze na přípravu choreografií a transparentů, výměnou za to diktují dříve nezvladatelným živlům určitý kodex chování. To samozřejmě platí pro domácí utkání, při venkovních nechť se děje vůle Boží, jak se říká.

Chtějí si užít fotbal, ne se učit tolerovat demenci
 

Do výkladní skříně českého fotbalu patří bezesporu derby pražských “S“. Jenže to pondělní nabídlo opět místo oslavy fotbalu spíš jen odpudivou agresi. Nacpané kotle znesvářených stran se předháněly v překřikované na dálku, jejími hlavními tématy byly náboženské vyznání, sexuální orientace a míra pejorativ na adresu protivníka a jeho fanoušků, tedy důležitá výchovná lekce do života pro nejmenší i lidi s alespoň středním vzděláním v ochozech.

Hráči na hřišti byli ve většině přemotivovaní a jejich vzájemná nesnášenlivost přerostla až takřka v klasickou hospodskou rvačku ve vápně Sparty, po níž mohl rozhodčí klidně zúžit počet borců na trávníků o polovinu.
 

Při této situaci velký vzor skalních fanoušků Sparty Tomáš Řepka navíc předvedl nejspíš rasisticky motivované gesto vůči fotbalistovi tmavé pleti Hocinu Raguedovi, za něž byl další český výtečník Milan Baroš ve francouzské lize potrestán stopkou na tři zápasy. Ragued po Řepkovi vystartoval, strčil do něj a pak se oba hráči přetlačovali. Poté se Řepka podíval na ruku, kterou do Ragueda strkal, přičichl k ní a chytil se za nos, čímž nazančoval, že Ragued smrdí. Na tom by nebylo nic rasistického, pokud by Ragued nebyl tmavé pleti. Toto gesto se v tomto případě považuje za rasistické.

Rozpumpovaný kotel Slavie poté zase rasisticky bučel na hrdinu pondělního utkání, tedy Bonyho Wilfrieda z Pobřeží slonoviny. Za tyto prohřešky byly dříve Sparta i Slavia v Evropě pokutovány. Suma sumárum – parádní podívaná.
 

Nový svaz zatím zvládá prodej českého fotbalového produktu na jedničku, za což každopádně zaslouží potlesk. Jenže pod veřejnosti servírovanou zlatou pokličkou není kromě momentálně lahodné Plzně vlastně vůbec nic. Reprezentace bojuje před natěšeným publikem o remízu s Litvou, což je její současné reálné maximum, Gambrinus liga diváky svým bezvýrazným projevem spíš ztrácí, než získává. A těm, kteří na stadionech zůstávají, jde stejně o fotbal jako takový teprve až ve druhé řadě.