Další sezona formule jedna je za námi a do myslí běžných diváků se vkrádá otázka, zda budou tyto proklatě rychlé závody ještě vůbec někdy zajímavé.
Byl to podle statistik nejdramatičtější závěr formule jedna v její šedesátileté historii. Před startem posledního závodu v Abú Zabí měli čtyři piloti na startu stále šanci získat titul. Šance tří borců byly prakticky vyrovnané. Svědčí o tom i fakt, že se nakonec smál až ten třetí vzadu Sebastian Vettel, nejmladší mistr světa v historii.
Riskování na trati? To v F1 nečekejte...
Jenže nezasvěcení diváci u televizních obrazovek během závodů žádné drama neprožívali. Ti viděli jen dvě hodiny kroužení monopostů po trati. Předjíždění? Maximálně v hloubi pole a i tak ho bylo málo. Dravé souboje? Ne. Odvážní jezdci, co jedou stylem "získat všechno, nebo nic“? Ne. Jen 18 vozů, které mechanicky krouží po trati a čekají, komu vybouchne motor, či komu déle vydrží pneumatiky. To už není sport, to je představení, něco jako wrestling a pokud divák není zasvěcený do zákulisí a všech drobných nuancí této show, pohled na oživlou autodráhu ho bude prostě nudit
Formule totiž už není o závodění, ty hlavní souboje se posledních pár let neodehrávají na trati, ale u počítačů, v aerodynamických tunelech a po nocích v továrnách a dílnách. Už to není o tom, kdo je lepším pilotem, už to není o tom, kdo má více talentu, je to o tom, který tým postaví nejrychlejší a nejkonkurenceschopnější auto. Piloti jsou víceméně jen figurky, kousíčky puzzle, které jsou zasazeny do fungující mozaiky.
Není důležité vyhrát, je důležité dojet. I to bylo vidět v posledním závodě, kde se frustrovaný Fernando Alonso pokusil o útok na Petrova snad jen třikrát a jinak musel za ním pokojně kroužit a sledovat, jak mu protéká titul mezi prsty. Když někdo někoho riskantně předjede, je považován za blázna a šílence, i když by před 15 lety za stejný manévr byl vynášen do nebes. Navíc je vyšetřován komisaři za ohrožení sebe i ostatních.
Draví jezdci? Zapomeňte...
Formule už nechce dravce, pravé závodníky a tak zkrotila Kobajašiho či Hamiltona, tedy ty, kteří mají rychlost a čich na nebezpečí v krvi. Navíc se na startu objevily týmy, které nemají šanci na dobrý výsledek a ostatní zpomalují. Jako kdyby Premier League hrál tým ze čtvrté ligy a kolo co kolo by bojoval s nejlepšími. Ve fotbale by alespoň jednou vyhrál, v tom je krásný, v F1 ani za tisíc závodů ne.
Proto jsou tak nejlepší závody ty, kde prší a kde se bourá. Při absenci tankování jehož důsledkem je i snížení dynamiky vozů, které když jsou plné paliva, jedou na F1 nezvykle pomalu, tak divák vzrušení musí hledat lupou. Ti, kteří chtějí vidět opravdové závodění, ostrouhají. Ti, které zajímá zákulisí, sponzoři, technické novinky a kopec regulí, ti měli a zase budou mít žně, až se roztočí ten obrovský kolos jménem formule jedna. Nová sezona nebude lepší než ta letošní, závodění se opět nedočkáme.
Opravdu pamětníci už zapomněli na doby minulé? Na Sennu, Schumachera, Prosta, Laudu a Hunta? A opravdu se smířili s tím, že závodění v obrovské rychlosti opravdu může být nudné?