Jak Řepka SEDĚL V BASE a další ukázky z jeho KONTROVERZNÍ knihy

Tomáš Řepka, fotbalista Sparty, pokřtil knížku Rebel, ve které se bez servítek vrací ke své kariéře profesionálního fotbalisty.

Fotbalista Tomáš Řepka nenechává nikoho v klidu. Fanoušci Sparty jej milují, většina ostatních jej nenávidí. Na Řepku má ale každý svůj názor. Od té doby, co se vrátil ze zahraničí zpět do české ligy, se obránce tvrdý jako křemen prakticky pořád objevuje na titulních stránkách novin. Ať už díky svým výkonům nebo excesům na hřišti i mimo něj.

Muž, který ve svém fotbalovém životě kopal za Baník, Fiorentinu, West Ham a Spartu, už se pomalu blíží ke konci své hráčské kariéry. Možná i proto dostal chuť bilancovat a zaznamenat příhody ze svého fotbalového i mimofotbalového života.

Za svou kariéru profesionálního fotbalisty dostal rekordních 16 červených karet a nesčetněkrát vysvětloval své nesportovní chování u disciplinární komise, kde za svou kariéru zanechal na pokutách pořádně tučný balík peněz. Podívejte se na nějaké ukázky z Řepkova díla:

Ukázka 1: Jak Řepka skončil ve vězení (pro zvětšení klikněte na obrázek):

Zdroj: Oficiální zdroj

Ukázka 2:  Kdy přišel Řepkův první blikanec (pro zvětšení klikněte na obrázek):

Zdroj: Oficiální zdroj

Ukázka 3: Řepka ukázal zdvižené prostředníčky fanouškům Teplic a musel platit tučnou pokutu (pro zvětšení klikněte na obrázek):

Zdroj: Oficiální zdroj

Zdroj: Oficiální zdroj

Ukázka 4: Jak Řepka opil Batistutu

Hráli jsme tehdy s Fiorentinou o titul, ale nakonec jsme ho nezískali. Dostali jsme se alespoň do Champions League, což byl pro Fiorentinu po létech obrovskej úspěch. Udělali jsme si takovou párty na oslavu. Ještě to nebylo na úplným konci sezóny. Tuhle akci jsme měli v jednom pěkným podniku, který majitel uzavřel jen pro nás. Nikdo tam nesměl. Přijeli jsme k zadnímu vchodu, oni nám pak přeparkovávali auta.

Seděli jsme v takových kójích, v pohodlnejch křeslech u stolků. Přišel barman a co prý si dám. Jak jsem byl zvyklej z Prahy, tak jsem si objednal vodku a k tomu kolu.

Jenže on mi nepřinesl panáka, ale celou láhev. Frajeři z mančaftu na to nevěřícně koukali. Od tý doby mi začali říkat, že jsem jako Rusák nebo Ukrajinec. K těm jim vodka seděla. Moreno Torricelli si ze mě ještě dělal legraci, že snad mám parcelu někde v Černobylu. To prý není normální, co jsem za člověka, když si dám láhev vodky. Já ji nechtěl, spokojil bych se s panáky, ale číšníkovi se asi nechtělo běhat. Mně bylo hloupý nechat tu flašku na stole. Tak jsem ji postavil na zem a jen jsem si vždycky nalil do skleničky.

A k tomu jsem pil kolu. Někteří kluci měli pocit, že piju jenom kolu. Bati (argentinský útočník Gabriel Batistuta – pozn. red.) seděl zrovna u jinýho stolku. Taky si toho všimnul a nezdálo se mu to. Přišel a povídá, co to tam pod tím stolem schovávám. A co to vlastně piju. Já mu říkám, že vodku. Tu on v životě nepil.
 

VIDEO: Tomáš Řepka vzpomíná na jeho angažmá ve Spartě, Itálii a Anglii

Vozil jsem mu z Čech becherovku, kterou miloval. Nevím, jak k ní kde přišel, ale naučil se ji pít a chutnala mu. Tak jsem mu vozil pokaždý ty velký pětilitrový láhve. Byl z nich vždycky nadšenej, objímal mě. Nevím, jestli to vypil sám nebo to vozil domů, do Argentiny. Ale vodku zkrátka nepil...

A u toho stolku pořád žadonil: ´Tak mi ji nalej.´ Já ho přesvědčoval: ´Bati, ty vole, to je vodka, to má čtyřicet procent.´ Oni Italové pijou hlavně víno nebo ty jejich sladký likéry. Vodku ne. A Bati byl to samý. ´To tě Bati zabije,´ povídám mu. To jsem neměl říkat .

´Nezabije. Já jsem Argentinec, my u nás pijeme silnější věci,´ dělal, že se urazil. Tak jsem mu nalil do skleničky velkýho panáka. Ještě jsem mu do toho chtěl dát kolu, jako jsem to pil já. ´Ne, to mi nedávej, přeci nebudu alkohol míchat s kolou,´ zakroutil hlavou a na jeden zátah do sebe toho velkýho, ale opravdu velkýho panáka kopnul. ´Dobrý, super,´ pravil a někam odešel. Já jen kroutil hlavou a kluci u stolku taky. Nikdo ani nehlesl. Za chvilku přišel Bati zase, abych mu ještě nalil. Tak jsem mu dal zase pořádnýho stachana. Po pátým velkým panáku někam odešel a od tý chvíle ho nikdo z nás neviděl. Prostě se ztratil...

Druhej den jsme měli dopoledne trénink. Sedíme všichni v kabině, lehce jetí, a čekáme na Trapa (trenér Giovanni Trapattoni – pozn. red). Bati nikde. Trap přišel, rozhlídnul se a věděl, která bije. Kouká, počítá nás a povídá: ´Kde je Bati?´ Já seděl, rukou jsem si zakrýval obličej a tvářil jsem se, že tam taky nejsem. ´Kde je Bati?´ To už se ptal důraznějším tónem. Já nic. Kluci ale ukazovali na mě. Trap mi nikdy neřekl Řepko nebo Repko, to se nenaučil. Říkal mi Rekpa. Občas Tomas. ´Rekpa, kde je Bati?´ Krčil jsem rameny, že nevím. ´Kluci ale říkají, že ty víš, kde je. Tak to řekni,´ ptal se. ´Fakt trenére nevím, kde je,´ bránil jsem se. Pokrčil rameny a už neřekl nic. Telefonovali mu, ale nebral jim to. Prostě nebyl.

Už jsme hodnou chvíli trénovali na hřišti, když Bati přišel v civilu a rovnou za mnou. Vytáhl si mě ven ze skupinky a začal mi nadávat: ´Co jsi to se mnou udělal? Podívej, jak vypadám,´ láteřil. ´Co je? Vypadáš normálně,´ lhal jsem, protože on byl servanej, zelenej. Vypadal hrozně. Jako člověk, kterej se poblil, pochcal a snad i posral... ´Já jsem se ti jen přišel ukázat, co jsi se mnou udělal. Ty Rusáku,´ sípal totálně zničenej Bati. ´S tebou už v životě nechlastám,´ dodal zoufale. V tu chvíli všichni na tréninku lehli smíchy."