Fotbal v Barceloně? Jiná hra, jiný sport, jiný svět...

Aktualizováno 13:05, 7. 4. 2012 7. 4. 2012, 12:54

Čtvrtfinálovou odvetu Ligy mistrů mezi Barcelonou a AC Milán jsem z novinářského stanoviště na Camp Nou sledoval na vlastní oči. Nezaujala mě jen samotná hra Barcy, o které se toho napíše den co den spousta. Ale i všechno ostatní co v Katalánsku k fotbalu neodmyslitelně patří. Od servisu pro novináře a fanoušky, přes obrovský komfort na stotisícovém stadionu a v neposlední řadě až po neuvěřitelně pozitivní atmosféru.

Je pravda, že při El Clásicu zřejmě nebudou nadávky na soupeře výjimkou. Nevraživost mezi Barcelonou a Realem Madrid je nevídaná a hmatatelná takřka na každém kroku. Ale v důležité odvetě s milánským AC jsem nezaregistroval žádné útoky na tábor soupeře.

I ti nejskalnější příznivci obou mužstev se soustředili především na opěvování svých oveček a navzájem se respektovali. Překvapivé bylo, že ani Zlatan Ibrahimovič, který v Barce hrál a několikrát se na její adresu kriticky vyjadřoval, nebyl terčem urážek.

Je až nepochopitelné, jakého pohodlí se divákům dostává. Více než stotisícový dav nepůsobí výrazné komplikace s dopravou a neztěžuje ani pohyb v prostorách stadionu. Přitom se nejedná o žádný supermoderní stánek. Postaven byl v roce 1957 a přestože od té doby prošel několika rekonstrukcemi (dvěma zásadnějšími), původní koncept je zachován. Především díky skvělé organizaci a pořadatelské službě nabízí takový komfort.

Zajímavé jsou i rituály, které mezi sebou dodržují hráči a fanoušci. Se stoprocentní jistotou se lze spolehnout na to, že přesně 25 minut před výkopem hráči vyběhnou k rozcvičce. A přesně za dalších 17 minut utvoří kruh, který je provázen mohutným řevem a potleskem publika.

Pak následuje odchod do šaten. Takhle je to s železnou pravidelností před každým zápasem. Trochu zvláštní, že rozběhání Blaugranas na hřišti netrvá o moc déle než čtvrthodinku. Kolikrát jsme byli u našich ligových celků svědky fyzicky nesmírně náročné rozcvičky, že...?

Za zmínku jistě stojí různé informační materiály, které se dostanou do rukou novinářům a příznivcům. Na jejich přečtení byste potřebovali více času, než na důkladnou prohlídku Gaudího Chrámu Svaté rodiny. Čekali byste, že když během poločasové přestávky chcete vykonat potřebu, nestihnete první desetiminutovku? Ani omylem! Zajdete si navíc pro popcorn a ještě budete mít dost času se usadit.

Příkladů bychom našli daleko víc. Je jen škoda, že podobně kvalitní zážitek z fotbalu nemáme i u nás. Není tak důležité mít stadiony s tak obrovskou kapacitu. Jen ty současné naplnit až po střechu. Ale to by fotbal musel být víc než jen sport. Tak trochu i náboženství. První krok musejí udělat šéfové klubů a své domácí zápasy zatraktivnit. Úroveň naší ligy totiž stoupá, vždyť za poslední dekádu v ní padá nejvíc branek.

Michal Hrdlička, Nova Sport