Nejčernější Djokovičovo vítězství. Aneb když jde tenis stranou...

Jen málokdy se tenista krátce po proměněném mečbolu přímo na dvorci rozbrečí. Musí k tomu mít pádný důvod. Novak Djokovič ho ve čtvrtek v Monte Carlu měl - během dopolední rozcvičky se dozvěděl, že mu zemřel milovaný dědeček Vladimir. Ten muž, který v roce 1999 při bombardování Bělehradu schoval celou Djokovičovu rodinu ve sklepě svého domu.

V osmifinálovém utkání proti Ukrajinci Dolgopolovovi tak Djokovič bojoval se svými černými myšlenkami mnohem víc, než se soupeřem. První hráč světa zvažoval, že do zápasu vůbec nenastoupí, kdo by se mu v tu chvíli divil. Nakonec ale hrál, a přestože v prvním setu z pochopitelných důvodů nebyl ve své kůži, obrovskou bojovností vydřel vítězství. A hned po zápase ho věnoval svému dědovi.
 

Rodinná pouta v Djokovičově rodině jsou silná. Na důležitých zápasech nechybí oba Novakovi rodiče, podpory se mu často dostává od obou mladších bratrů, samozřejmostí už je přítomnost přítelkyně Jeleny. Jenže tahle zpráva poznamenala i je. Krásná Jelena schovávala smutek za sluneční brýle, tenisové myšlenky neměl ani bratr Marco. Také trenér Vajda byl nebývale zachmuřený.
 

Zatím byl tento týden v Monte Carlu hlavně o pozitivních emocích. Ital Fognini věnoval svou úterní výhru nad Llodrou mamince, která ten den slavila narozeniny. Krásný dárek v podobě postupu do dalšího kola přichystal sám sobě k sedmadvacetinám i Francouz Tsonga. Tentokrát byste ale na centrálním dvorci hledali úsměvy marně. Lidé se chovali opravdu chápavě.
 

Novak Djokovič má silnou fanouškovskou základnu. Ale taky hodně odpůrců, kteří mu vyčítají teatrální gesta při zápasech, simulování, nebo mu předhazují jeho nacionalistické chování. Doufám, že ti všichni dnešní zápas viděli. Nole si totiž zaslouží velký obdiv. Za to, že pár hodin po úmrtí tak blízkého člověka odvedl svou práci na maximum. Kdo z nás by to dokázal...