Precizní obrana uspěla v Lize mistrů. Jak to bude na EURU?

Fotbalový ročník 2011/12 míří ke konci, ale jeho vrchol je ještě před námi. Do začátku Eura chybí jen pár dní. Chelsea dala v Champions league stylem hry příklad reprezentacím, které se kvalitou kádru neřadí k favoritům. V krátkodobém turnaji to šanci na úspěch určitě má.

V náročné Premier League Chelsea nedokázala uspět. Konečné šesté místo je pro fanoušky Blues velkým zklamáním. Všechny strasti ovšem zahnal triumf v prestižní Lize mistrů. Abramovičova parta na něj čekala dlouho, nakonec ho dosáhla díky ryze destruktivní a defenzivní taktice. Pohledné to nebylo, ale účel to splnilo. Byť by si ruský mecenáš vzhledem k vynaloženým finančním prostředkům přál elegantnější cestu ke slávě. Chelsea v mnoha směrech přípomínala Řecko z Eura 2004.
 

Vypadnout mohla už v první vyřazovací fázi. V osmifinále narazila na Neapol a první zápas prohrála v Itálii 1:3. Pak se kormidla ujal Roberto Di Matteo, znovu vsadil na zkušené borce a v odvetě Chelsea předvedla svůj nejlepší výkon této sezony.
 

Po vyřazení papírově slabší, ale nevyzpytatelné Benfiky, čekala před branami finále Barcelona. Byl to střet dvou rozdílných stylů. Přiznám se, že takhle hlubokou defenzivu, kterou se prezentoval tým ze Stamford Bridge, jsem na vrcholné úrovni dlouho neviděl. Platilo to doma i venku. Barcelona zahodila šance i penaltu, v odvetě nevyužila dlouhou přesilovku a vypadla.
 

Ve finále to bylo jako přes kopírák. V Mnichově nezajela Chelsea se svým autobusem před stadion, ale před vlastní pokutové území. Rozdílem oproti semifinále bylo, že při absenci Meirelese hrála Chelsea „jen“ na dva defenzivní záložníky. Mata zůstával o něco výš. Bayern se o střelu pokusil za 120 minut hry 78x! Více než polovinu těchto ran zblokobali obránci Blues. Naopak spoluhráči Petra Čecha zkoušeli štěstí při střelbě jen devětkrát.
 

Nakonec stačilo zapnout jen na pár minutek, vybojovat jediný roh v zápase a srovnat. Podobným stylem rozhodlo Řecko před osmi lety na evropském šampionátu semifinále s Českem i finále s Portugalskem. Chelsea musela navíc obstát v penaltové loterii.
 

I na letošním Euru se můžeme dočkat překvapení. Při sázce na defenzivu je k podobnému úspěchu potřeba i velké štěstí. Rakev s nápisem Chelsea už byla několikrát doslova zahrabávána pískem (zejména při penaltách Messiho v odvetě a Robbena v prodloužení), ale definitivně pohřbena nebyla. Základem je kvalitní a spolehlivý brankář. Petr Čech byl strůjcem úspěchu, ale na Euru nebude mít před sebou tak kvalitní obranu a takticky vyspělé mužstvo.
 

V Polsku a na Ukrajině bude na pevné základy jistě sázet více týmů, ale já mám své dva černé koně. Tím prvním je Itálie, která v kvalifikaci inkasovala nejméně branek ze všech (2). Cesare Prandelli sází na tradiční „catenaccio“ při rozestavení 4-3-1-2. Navíc jeho tým skvěle zvládá přechodovou fázi do útoku. Opírat se bude o zkušeného Gigiho Buffona.
 

Podobný defenzivní orchestr ladí k dokonalosti Dick Advocaat, kouč Ruska. První soupeř týmu Michala Bílka obdržel v kvalifikaci tři góly. Stabilizovaná obrana je dokonale sehraná, vždyť je z velké části pohromadě i v klubu. O to víc mrzí absence Vasilije Berezutského, který kvůli zranění šampionát zmešká. V dobré formě bude i Andrej Aršavin, který po návratu do vlasti pookřál. V silách Ruska určitě je napodobit semifinálovou účast z roku 2008.
 

Vrcholný turnaj, k jehož ovládnutí je po postupu ze skupiny potřeba vyhrát jen tři zápasy, zvýhodňuje papírové outsidery. Ti se mohou důkladně připravit, vybičovat a předvést výkon třeba i nad hranicí možností. Když se k tomu všemu přidá i to pověstné štěstíčko, senzace je na světě. Já bych si ale přál, aby vavříny pravidelně sbíraly týmy, které vyznávají útočnou hru. A můj favorit na blížícím se Euru? Německo!