Video ve fotbale, to jsou vzpomínky na budoucnost

Sobotní přátelský zápas Anglie – Belgie, který jste mohli sledovat v přímém přenosu na Nova Sport, sledovalo ve Wembley Jestřábí oko. Výsledek experimentu s videem se nedozvíme. Už za měsíc se ale rozhodne, která ze dvou technologií pro brankovou čáru bude ve fotbale použita.

Je příznačné a symbolické, že Světová fotbalová federace (FIFA) zkoušela Jestřábí oko právě v londýnském velechrámu, kde jsme se letos už dvakrát přesvědčili, že video do fotbalu prostě patří. Pomohlo by totiž vyřešit sporné situace. Kdyby byla technika k dispozici už pro jarní zápasy Anglického poháru, neplatil by například gól Juana Maty z Chelsea v semifinále proti Tottenhamu. On to totiž žádný gól nebyl. Jen rozhodčí Martin Atkinson viděl, že míč přešel celým objemem brankovou čáru. Opakovaný a zpomalený televizní záběr ho usvědčil z omylu. Ve finále mezi Chelsea a Liverpoolem by naopak videozáznam dal sudímu Philu Dowdovi za pravdu a potvrdil by jeho verdikt: hlavička Andyho Carrolla v bráně neskončila.
 

Podobných příkladů jsou stovky a zdaleka nejde jen o situace bezprostředně spojené s dosažením branky. Špatně odmávané ofsajdy, neodpískané ruky, nafilmované pády v šestnáctce – to jsou další důkazy, že chybující lidský faktor musí být aspoň zčásti nahrazen moderní technikou.
 

Pochopil to už i Sepp Blatter, šestasedmdesátiletý dinosaurus v čele FIFA. Po skandálně neuznaném gólu Franka Lamparda na předloňském mistrovství světa přiznal, že se již nic podobného nesmí opakovat a rozhodl se pustit video do fotbalu, i když se mu až dosud tvrdošíjně bránil. Pravidlová komise na svém březnovém zasedání schválila usnesení, podle něhož v červenci vybere jednu ze dvou testovaných technologií: buď Jestřábí oko známé z tenisu, nebo tzv. GoalRef.
 

Byl bych ale hodně nerad, kdyby se video stalo jen příležitostí pro oportunisticky smýšlející fotbalové činovníky. Technika musí skutečně pomáhat, ne se stát nástrojem politického boje nebo dokonce výnosným kšeftem. Jestliže to dopadne tak, že video bude zavedeno, protože se to zrovna někomu hodí, je to špatně.
 

Ostatně je potřeba všimnout si i některých souvislostí. FIFA absolutně ignoruje využívání televizních kamer, kterých jsou na velkých zápasech mistrovství světa, mistrovství Evropy či evropských pohárů desítky. Nova Sport přitom ve svých přímých přenosech z Gambrinus ligy dokazuje, že není zapotřebí žádných nákladných investic do drahých novinek. Stačí, aby se rozhodčí podíval na záběry, které vidí televizní diváci na svých obrazovkách a vše je během několika vteřin vyřízeno.
 

Další pozoruhodnou okolností je postoj prezidenta Evropské fotbalové asociace (UEFA) Michela Platiniho. Ačkoli je bývalý vynikající francouzský reprezentant o 20 let mladší než Blatter, ve zkostnatělosti myšlení ho ještě předčí. Jak jinak si lze vysvětlit jeho vyjádření, že je nadále odpůrcem videa, ačkoli FIFA už změnila názor? Z jeho slov je patrné, že i když pravidlová komise využití techniky posvětí, Platini se bude výroku nadřízeného orgánu nadále zpěčovat. Něco takového je naprosto nepřípustné.
 

Podle mě je Platini fotbalovým tmářem, jehož jsem jako kluk zbožňoval, ale jako funkcionáře jsem si ho přestal vážit. Vždy, když čtu jeho názory, vybaví se mi kniha Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost. Švýcarský záhadolog píše o tom, že »ještě matematikové 19. století dospěli k tehdy velmi přesvědčivým závěrům: jakmile rychlost vlaku překročí 34 km/hod., bude všechen vzduch z vagónů vytlačen a cestující nevyhnutelně zahynou udušením. Bylo také dokázáno, že předměty těžší vzduchu nikdy nemohou létat...
 

No a jak je to dnes? Víme, že vlaky běžně překračují rychlost 400 kilometrů v hodině (ačkoli se při rychlosti 34 km/hod. lidé ve vagónech udusí, že?) a létáme po celé zeměkouli (třebaže jsou letadla těžší než vzduch).
 

Nu a stejné je to s videem. Platini si nedovede představit, že fotbal s využitím techniky zůstane fotbalem. Pro něj je každý zastánce videa rovnou snílek a blázen. Ale jak píše Von Däniken: Díky bohu, že se v minulosti našlo vždycky dost a dost odvážných a k dobové kritice hluchých fantastů!