19. den EURA: Nešpanělští Španělé + neitalští Italové = rekordní finálová výhra

Zdroj: isifa.com

Komentátoři stanice NOVA Sport Michal Hrdlička, Václav Pilný a Tomáš Radotínský budou našim čtenářům psát názory na každý den EURA.Rekordní finálovou výhru Španělů hodnotí Tomáš Radotínský.

Jestliže se nestranní diváci báli nudného a přetaktizovaného finále fotbalového mistrovství Evropy, jejich obavy se záhy rozplynuly. Naštěstí. Španělé rozprášili Itálii 4:0, což je výsledek, který v historii finálových utkání šampionátu Starého kontinentu nemá obdoby. Co za ním stálo?
 

Stručně řečeno: Španělé nehráli jako Španělé a Italové nehráli jako Italové.
 

Ve většině zápasů se tým Vicenteho del Bosqueho soustředil na držení míče, kterým chtěl soupeře unavit a zabránit mu v útočení. Tentokrát byla tato statistika daleko vyrovnanější. V poli byli obhájci mistrovského titulu místy dokonce horší. Rozhoduje se však v pokutových územích – a Španělé v tom italském předvedli zdrcující tah na bránu, dokonalou přesnost i načasování finálních přihrávek a hlavně precizní zakončení. Obecenstvo rozhodně neuspávali, naopak ho zahřáli parádními kombinacemi a svěží hrou v plné rychlosti.
 

Dali čtyři branky, a to se elitní kanonýr David Villa, jenž v národním mužstvu nasázel už neuvěřitelných 51 gólů, díval kvůli zranění jen z tribuny. Jeho spoluhráči znovu nastoupili bez hrotového hráče, ale vůbec jim to nevadilo.

Zdroj: isifa.com

Má-li být toto směr světového fotbalu, pak jsem jednoznačně pro. Je to jistě na pohled zajímavější podívaná než nekonečné ťukesy kolem středového kruhu.
 

Jenže tahle mince má jako každá jiná dvě strany. Abyste takhle mohli hrát, musí vám to soupeř dovolit. Již několikrát bylo prokázáno, že španělské klubové či reprezentační celky můžete porazit jen tak, že narovnáte před šestnáctku dva obranné bloky a čekáte. Naposledy tento plán vyšel Chelsea v Lize mistrů. Zato ještě nikdo za poslední léta v důležitém mistrovském zápase proti Barceloně či španělské reprezentaci neuspěl s vyloženě aktivním pojetím obrany. Názory, že musíte soupeře presovat, jsou jen teorií, která nebyla úspěšně ověřena v praxi.

Zdroj: isifa.com

Italové přesto zvolili otevřenější přístup. Na sebe až nezvykle – od mistrů defenzivy bych zrovna čekal catenaccio. Zřejmě si na Španělsko věřili po úvodním vzájemném měření sil ve skupině, které skončilo 1:1. Jenže tam hrála squadra azzura v jiném rozestavení. A také měla dostatek sil. Ty jí ve finále postupně docházely, a v závěru v početní nevýhodě už neměla z čeho brát.
 

Neplánovaná hra v oslabení byla důsledkem jedné z chyb trenéra Cesareho Prandelliho. Nemůžu mít přece v 57. minutě vystřídáno, když vím, že ještě může přijít prodloužení. Třetí rošádu si italský kouč jednoznačně měl nechat na pozdější dobu.
 

Ve finále se příliš netrefil ani do základní sestavy. Giorgio Chiellini je přece jenom víc stoper než levý bek. Případně může hrát jednoho z obránce v tříčlenné linii, kterou Italové v úvodu turnaje používali. Princip byl jednoduchý. Po zisku míče zůstávali vzadu tří bránící hráči, po ztrátě míče jich najednou bylo pět. Zatáhli se totiž krajní záložníci. Dovedu si představit, že s takovýmto rozestavením by první španělská branka ve finále vůbec nepadla.

Zdroj: isifa.com

Tým z Apeninského poloostrova zkrátka od soupeře dostal lekci z předmětu, ve kterém dříve patřil k nejlepším: taktika a strategie. Přišel si to se Španěly rozdat – a pohořel.
Fanoušci však díky tomu viděli finále, na které se bude dlouho vzpomínat.