Saudská Arábie, Katar a Brunej prolomily mnoholeté tabu. Na olympijské hry poslaly poprvé ženy. Přestože musí nosit při sprintu šátek a dlouhé rukávy, účast na olympiádě je pro ně vítězstvím. Bez ohledu na výsledky.
Pro většinu sportovců bitva začíná příjezdem na stadion. Pro tyto ženy tím ten nejtěžší souboj skončil. Aby se mohly zúčastnit her, musely projít politickými, sociálními a náboženskými peripetiemi.
Judistka Vuddžan Šaharkáníová (16) ze Saudské Arábie se od svých soupeřek lišila jednou věcí. Na hlavě měla tradiční islámský šátek. Komise jí původně nechtěla hidžáb povolit kvůli riziku zranění. Když ale otec pohrozil, že jinak by musela odjet domů, nakonec judistická federace ustoupila, informoval Daily Mail.
Přestože si z her neodveze žádnou medaili, jenom účast pro ni byla vítězstvím. Stejně jako pro hrdou reprezentantku Afghánistánu Tahminu Kohistaniovou. Sprint na sto metrů uběhla za 14, 42 sekund. Těžko říct, jak moc jí při tom znevýhodňoval šátek a dlouhé rukávy a tepláky, bez kterých by na trať nesměla.
Taxikář mě nechtěl na olympiádu odvézt
"Čelila jsem hodně překážkám, když jsem trénovala na olympiádů," vzpomíná Kohistaniová. "Jednou jsem jela na stadion a řidič taxíku se mě zeptal, kam jedu. Odpověděla jsem, že na olympijský stadión a on my řekl, ať vypadnu z auta, že mě tam neodveze. Hodně lidí se mě snažilo odradit, říkali, že není dobré pro afghánskou ženu, aby tohle dělala," dodala.
Do her se zapojila i Noor Hussain Al-Malkiová z Kataru. Sprit bohužel ani nedokončila kvůli nataženému svalu. Sprintu se zúčastnily i Shinoona Salah Al-Habsiová z Ománu Sulaiman Fatima Dahmanová z Jemenu. Přestože ani ony si neodvezly zlato, na barevné šátky na stadionu nikdo nezapomene.
Poslední hrdinkou byla somálská běžkyně Zamzam Mohamed Farahová. Přestože běh na 400 metrů ukončila půl minuty po vítězce, celá země na ni byla pyšná.