BLOG: Vítězství vůle. Titul WNBA je v dobrých rukou

Zdroj: isifa.com

Konečně! Je jen málo lidí, kteří by nepřáli jedné z nejvýraznějších osobností světového ženského basketbalu posledních let vytoužený titul. Tamika Catchingsová se konečně dočkala. A pak že neexistují šťastné hollywoodské konce…

Sedm účastí v All-Star Game, tři zlaté olympijské medaile, pět cen pro nejlepší obránkyni roku v WNBA a také nejvyšší individuální ocenění vůbec – MVP ligy z roku 2011. To všechno měla dosud na kontě hráčka, která je symbolem houževnatosti a všeho dobrého, co ve sportu existuje. Vytoužený titul z WNBA ji ale dlouho unikal. Dočkala se ve 33 letech a přejí jí to snad dokonce i její poražené finálové soupeřky.

Indiana byla ve finále WNBA proti obhájkyním titulu z Minnesoty jasným outsiderem, zvlášť když nemohla kvůli zranění kotníku hrát druhá nejlepší střelkyně týmu Katie Douglasová. Jenže Catchingsová nic nedbala na sázkové kurzy a svou neuvěřitelnou vůlí dovedla tým vítězství 3:1 na zápasy. Byla u všeho. Skvěle bránila, doskakovala, bojovala o každý míč, přihrávala i střílela klíčové body. Její výkony ve všech zápasech finále snesou ta nejpřísnější měřítka.

Byla to pro ni dlouhá a náročná cesta, ale o to víc může být nyní inspirací pro celý sportovní svět. Jako by ji každá životní a sportovní překážka jenom ještě víc posílila. Catchingsová se narodila s vadou sluchu a neprožila rozhodně nijak lehké dětství, když musela snášet posměšky spolužáků. Jak přiznala po letech, basketbalová hřiště pro ni bylo útočištěm.

Těžké chvíle prožila ale i na něm. V roce 2007 si utrhla achillovku, ale dokázala se vrátit ještě silnější. V roce 2009 chybělo Indianě jen jedno vítězství na domácí palubovce k titulu, ale v klíčové chvíli selhal, prohrál dvakrát za sebou a titul přenechal Phoenixu. Vloni zase zklamanou MVP ligy trápilo zranění úponu pod kotníkem a Fever nedokázaly přejít přes Atlantu ve finále Východní konference.

„Celá ta cesta je jako splněný sen,“ prohlásila Catchingsová po včerejším vítězném utkání. „A jen doufám, že to může být příkladem všechny ty malé holky, které to sledovaly. A že nevidí jen to, co dělám na basketbalovém hřišti.“ U někoho jiného by to možná znělo jako naučená fráze, ale u Tamiky ne.

„Je to někdo, komu můžete zavolat třeba u půlnoci kvůli čemukoli a ona vám pomůže,“ tvrdí Seimone Augustusová, opora poražených finálových soupeřek z Minnesoty. „A nezáleží na tom, kdo jste a za koho hrajete. Ne všechny hráčky jsou takové, a obzvlášť velké hráčky…“ Tamika Catchingsová už vyhrála všechno, co se v ženském basketbalu vyhrát dá. Jen na Síň slávy si bude muset ještě pár let počkat. Ale je jasné, že na ni rozhodně nebude čekat ze založenýma rukama.