Šest let neohroženě vládne české atletice a ani letos nebylo pochyb, kdo se stane českým Atletem roku. Oštěpařka Barbora Špotáková v létě v Londýně obhájila olympijské zlato z Pekingu, a bylo vymalováno. Teď ale vítězka prestižní ankety zvažuje závodní pauzu a v ní miminko.
„Většinou jsem byla jediná, kdo přivezl medaili, letos těch medailí bylo mraky. Skoro tak, že do nejlepší desítky se dostal jen ten, kdo nějakou měl,“ řekla Špotáková, která navíc ovládla seriál Diamantová liga, chvíli poté, co vyhrála tradiční atletickou anketu a převzala tradiční ocenění, zlatou cihličku o váze jedné unce. „Těší mě to, protože poslední roky byly dost hubené. Letos to byl docela velký rok atletiky,“ připomněla další české úspěchy, olympijský bronz Zuzany Hejnové a evropské tituly Jiřiny Ptáčníkové, Pavla Masláka a svého tréninkového kolegy Vítězslava Veselého.
Špotáková přišla na vyhlášení ve své vojenské uniformě. „I s tou medailí Za zásluhy,“ pochlubila se státním vyznamenáním, které koncem října dostala od prezidenta republiky. „Taky Lukáš mě podpořil, přišel v hasičském,“ zmínila svého přítele, který se objevil také ve stejnokroji.
Pohledná atletka ráda střídá oblečení, tu se objeví se strohé uniformě, tu zaujme slavnostní róbou. „Je dobré to měnit. Uniforma má výhodu, že není třeba nic shánět. Ale nemyslete si, večerní šaty si taky užívám, plánuju je na Sportovce roku,“ naznačila, že ani v anketě mezi sportovci všech odvětví asi nebude bez šance.
Od Londýna si jedna z největších českých sportovních hvězd užila hned dvě dovolené. „Stihla jsem Maďarsko i Kanárské ostrovy. Fakt jsem to potřebovala, nějak mi to všechno dalo zabrat,“ přiznala. Po olympiádě si vůbec nepřipadala unavená a naplno si užívala oslav. „Myslela jsem si, že snad můžu zdolat Everest, i na víceboj do Talence jsem jela úplně v pohodičce a vůbec nic mě pak nebolelo, i když jsem na to nijak netrénovala. Musím se přiznat, myslela jsem si, že jsem nesmrtelná Jenže pak to na mě spadlo, hrozná únava, která trvá i teď. Kdybyste mě tak viděli odpoledne...,“ zasmála se.
Trenéra Jana Železného prý, stejně jako ostatní oštěpaři z jejich skupiny, půldruhého měsíce neviděla. „Ale furt někde běhám s pejskem a taky v jednom kuse hážu. Naše fenka je závislá na aportu, takže z házení rozhodně nevycházím. Není to ale oštěpem, ty ona ještě nosit neumí. Stejně bych jím nehodila tak daleko jako tenisákem, ten letí i devadesát metrů, to se jí líbí,“ smála se.
Na devadesátku oštěpem nepomýšlí, ale sedmdesátka, která jí letos zůstala zapovězená, ji láká pořád. „Letos to nepřelítlo, škoda, no... Přitom to klidně mohlo letět dál, pořád si myslím, že ten svěťák je ještě možné překonat,“ zmínila svůj vlastní světový rekord 72,28 metru.
Už od olympiády v Londýně se hodně mluví o tom, že si nejlepší česká atletka možná vybere mateřskou dovolenou. S přítelem Lukášem Novotným tvoří už řádku let harmonický pár a nikdy se netajila tím, že rodinu založit chtějí. Přišel teď ten správný čas?
„Bylo by to možná logické. Právě teď, kdy těch atletických medailí je hodně a není to jen na mně. Přiznám se, napadlo mě to, ale takové věci se nedají dost dobře naplánovat, a ještě před celým národem. Však se dozvíte, jestli to bude aktuální,“ usmála se.