Nebyl to možná tolik úspěšný rok, co se týče zisku grandslamových trofejí. Přesto Novak Djokovič bude mít letopočet 2012 asi zapsaný v paměti víc, než ten předchozí.
Djokovič letos musel víc, než kdykoli jindy dokazovat, že je tenisovým vládcem. Prohrál přitom několik významných bitev. Na French Open a US Open podlehl ve finále, ve Wimbledonu se dokonce do boje o titul ani neprokousal.
Travnaté dvorce All England Clubu mu nesedly, bez medaile zůstal i na olympiádě. Srbsko přitom na svého hrdinu sázelo, byl vlajkonošem výpravy, ale vysněné zlato nezískal.
Na konec sezóny se přichystal náramně. "Než turnaj začal, dostal jsem trofej jako hráč číslo 1 na konci roku. Nebylo jednoduché, hrát s tím břemenem. Ale to, že mi patří, jsem dokázal tímto triumfem,“ řekl Djokovič.
Srbský šoumen tentokrát vtipem tolik nesršel. Měl však o důvod víc, ukázat se světu. Dvousetovou, ale dvě a půl hodiny dlouhou bitvu s Federerem bojoval i pro svého těžce nemocného otce.
„Tenhle rok nebyl jen o tenisu. Musel jsem čelit mnoha problémům mimo kurt. Právě na tomto turnaji, když můj otec bojuje svůj vlastní boj o život, jsem našel jinou, zvláštní sílu. Chtěl jsem hrát pro něj. To je jeden z důvodů, proč jsem do toho dal zrovna dnes opravdu všechno. Ten titul je pro něj,“ přiznal Djokovič.
S trofejí pro vítěze Turnaje mistrů tak Novak Djokovič co nejdříve vyrazí zpátky do Bělehradu, kde jeho otci Srdjan leží na jednotce intenzivní péče kvůli velkým problémům s dýcháním. Jeho stav už se ale lepší. „Chvílemi to vypadalo kriticky, ale už se to snad lepší,“ dodal nejlepší tenista světa. Pohár pro vítěze snad tátovi udělá radost.