Vítězná znamení Ivana Lendla. Když vyhrál Davis Cup, byl ještě voják

Zdroj: Getty Images

Na finále Davis Cupu se chystá i Ivan Lendl. Přijel podpořit český tým v boji o „salátovou mísu“. Sám jí vyhrál před 32 lety, to byl ještě voják.

Jsou to kouzelné obrázky, při pohledu na Ivana Lendla před 32 lety. Neudolatelný, s fantastickou fyzičkou. A na triumf v Davisově poháru vzpomíná velmi rád.

„Je to sice trochu jiné prostředí a jiná atmosféra, ale vzpomenu si dost často, považuji to za jeden z vrcholů kariéry,“ přiznává. „Těším, se že se opět znovu všichni čtyři sejdeme. Opravdu dlouho jsme se neviděli,“ říká upřímně. Tehdy byli jeho parťáky v týmu Jan Kodeš, Pavel Složil a Tomáš Šmíd.

V roce 1980 Lendl ještě oblékal vojenskou uniformu. Bylo mu něco málo přes 20 let. „Už ve vojenském nejsem, už mě pustili, nebo spíš vyhodili,“ říká s úsměvem, se svým tradičním americkým přízvukem.
 

Stále více už je ale v Čechách a netají se, že výběru Jaroslava Navrátila bude fandit. Kurt, který Češi pro rozhodující zápas postavili, prý bude výhodou.

„Je poznat, že je to rychlé. Proti Španělům je to lepší, než antuka, to je samozřejmé. I v deblu bude klukům pomáhat. Ale rozhodovat bude forma,“ říká muž, který trénuje Andyho Murrayho, jehož tréninkovým partnerem je právě David Ferrer. Radit ale nechce.

„Domácí prostředí má velký vliv. Hráči jsou po sezoně hodně unavení, a lidé jim určitě pomohou,“ myslí si Ivan Lendl.

Zdroj: Mediafax

První náhoda:
Andy Murray vyhrál první grandslam, po pěti neúspěšných finále. Letos jej začal trénovat Ivan Lendl. Ten také uspěl ve finále grandslamu až napopáté.
 

Druhá náhoda:
Andy Murray letos odehrál s Novakem Djokovičem nejdelší finále US Open. Překonal rekordní zápas Ivana Lendla s Matsem Wilanderem.
 

Třetí náhoda:
Češi postoupili do finále díky semifinálovému vítězství v Argentině. V roce 1980 vedla k „salátové míse“ stejná cesta.

Čtvrtá náhoda:
Čeští tenisté začali v roce 1981 obhajovat triumf proti Švýcarsku. Los příštího ročníku přihrál Čechům také Švýcary.

Je to souhra náhod? Nebo opravdu nějaké znamení?