Úlomky meteoritu, který spadl na území nad ruským Uralem, ohrozil život tisíců lidí. Svědkem neočekávané události byl i hokejista Jan Bulis, který hájí barvy Traktoru Čeljabinsk v KHL.
Tentokrát se ho lidé neptají na góly, prohry a vítězství. Ve hře byl holý život. Město Čeljabinsk, kde Jan Bulis bydlí, je jedním z nejvíce poškozených.
Jak on popisuje apokalyptickou událost?
„Ono toho moc vidět nebylo. Potom až ten kouř na obloze. Bylo ráno, ještě trochu šero, ale najednou se najednou rozsvítila obloha jako by bylo poledne,“ vypráví český hokejista.
Obrovská rána přišla s několikaminutovým zpožděním. „Bylo to asi pět minut potom. Byla to hrozná šupa. Okna se vysypala, všude začaly zvonit alarmy. Nikdo nevěděl, co se děje. Byl to strašnej šok...,“ vypráví.
Hokejistu a jeho nejbližší v tu chvíli napadaly ty nejhorší myšlenky.
„Nikdo nevěděl co se děje. Báli jsme se, opravdu jsme byli podělaní. Člověk v tu chvíli myslí na všechno, jestli nezačala válka, nebo nespadla atomová bomba, nebo to třeba opravdu není UFO,“ říká Bulis.
Český hokejista měl štěstí, jeho byt naštěstí nemá okna směrem ke kráteru. Následky dopadu kilogramového meteoritu ale stejně začal zjišťovat.
„U nás jsme to přežili, ale sousedům, kteří jsou z té strany, vyletěla okna. Opravdu jsme měli štěstí, ale třeba na chodbách tu máme vysypané sklo,“ říká Bulis, který se navíc nemohl spojit s domovem v Čechách.
„Telefony začaly fungovat až teď k večeru. Mobilní síť vypnula. Asi i proto lidé začali jezdit po městě a začali zjišťovat, kdo na tom jak je. Teď jsme koukali na zprávy, víme že je asi 1000 lidí zraněných,“ říká český hokejista.
Přesto je rád, že to dopadlo tak, jak dopadlo. „Ono to spadlo naštěstí trochu dál od nás. Já bych nikdy nevěřil tomu, že kilová věc může udělat takovej rámus. To víte, to si zažijeme hlavně my v Rusku,“ ulevil si už s úsměvem.
Traktor Čeljabinsk už má jistou účast v play off a k dalšímu zápasu letí až v sobotu do Magnitogorsku. Doma ale trénovat stejně nemůže, statika pět let staré arény je zřejmě poškozená.
„Dva dny máme zákaz chodit na zimák. Stěna je prasklá. Řekli nám to zrovna, když jsme obědvali,“ říká Bulis.
Na mysli mu ale stejně stále víc zůstává jeden obraz:„Je to jasná obloha, na které není ani mrak. Zrovna vycházelo slunce a přes nebe se táhne ostrá čára a dým.“