Tátové tiskli pevně své syny v náručí. Nikdo nemusel nic říkat, mluvily lesklé oči. Nejmladší obětí bombového atentátu byl osmiletý Martin Richard. Přitom to není ještě ani týden, co právě na tomto stadionu nadšeně pózoval a usmíval se do tátova foťáku. Měl na sobě dres Bostonu....
Zněla hymna a hráči měli na svých přilbách stužku, připomínající tragédii. Všichni věděli, proč je tento zápas tak důležitý.
Martin měl rád sport, fandil Jágrovi a spol. a toužil žít v míru. Před necelým týdnem mu táta pořídil fotku v mikině Bostonu.
Bohužel to pro něj byl poslední zápas, který v krátkém životě viděl...
Na sochu před stadionem na památku někdo pověsil dres s Martinovým jménem a číslem 8. Osm let. A mnozí s sebou měli právě tuhle jeho fotku.
PSALI JSME
Boston dělal všechno pro to, aby utkání pro fanoušky vyhrál. Nepovedlo se to. Jágr, ani Krejčí gól nedali a domácí tým prohrál s Buffalem 2:3. Ale ten večer nebyly góly důležité.
„Byly tady tisíce lidí, které neznáte. Přitom jsme všichni dýchali jako jeden,“ popsal atmosféru útočník Brian Marchand.
I proto se po zápase netradičně všichni hráči sešli ve středovém kruhu a společně poděkovali tribunám.