BLOG: Nová Slavia jde správným směrem, ale potřebuje čas

Fotbalisté Slavie zahájili letní přípravu, která jim pomoci v návratu tam, kam jeden z našich nejslavnějších a nejúspěšnějších klubů patří – tedy do boje o titul. Zpět na vrchol vede dlouhá cesta, ale vedení klubu zatím dělá ty správné kroky.

Především vyslovil důvěru stávajícímu kouči Michalu Petroušovi, jenž v závěrečných pěti kolech uplynulé sezóny zaznamenal čtyři vítězství a během krátké doby zatraktivnil herní projev. Po zásluze se stal v pravidelné anketě Trenérem měsíce května. Věřím, že tentokrát vydrží na lavičce A-týmu déle než při své první štaci, kdy byl odvolán po VÍTĚZNÉM zápase. To je kuriozita, která se hned tak nevidí.

A také doufám, že i fanoušci se k němu zachovají lépe. Při jeho minulém angažmá na něj křičeli »Petrouš ven!«, i když dobře věděli, že vyvedl mužstvo z krize, zbavil ho sestupových starostí a pak doplatil na neuspokojivou ekonomickou situaci v klubu. Na všech frontách by to zkrátka chtělo více trpělivosti. Zvláště u tak mladého trenéra.

Dalším dobrým tahem je návrat Jaromíra Šeterleho. Nový generální ředitel je dlouholetým fotbalovým funkcionářem, v čemž se zásadně liší od svých předchůdců, tedy hlavně Zbyňka Kusého, ale v podstatě i Miroslava Platila. Konečně je tak v čele klubu někdo, kdo zná problematiku skrz naskrz a navíc už pracoval ve Slavii, takže může uplatnit znalost tamního prostředí. Šeterleho zkušenosti jsou k nezaplacení. Jeho jmenování pokládám za krok k větší sportovní stabilitě, zajištění koncepční přestupové strategie a vzhledem k dobrým konexím i k možnosti získání silného partnera, který by vylepšil finanční situaci.

Už v úvodu jsem naznačil, že novou Slavii je však třeba budovat postupně. Pád v posledních čtyřech letech byl strmý, není proto možné si myslet, že zpátky to půjde hladce. Historickou zkušenost však už »sešívaní« mají. V roce 2004 zápolil celý klub víc s dluhy než se soupeři. Málem se úplně rozštěpil. Brzy se však začalo blýskat na lepší časy. Do pokladny přitekly peníze, přišel trenér-klubista, vytvořilo se jádro týmu, které zůstalo delší dobu pohromadě. A najednou se začaly dostavovat úspěchy: postup do Ligy mistrů, dva tituly… Trvalo to ovšem zhruba pět let.

Ponechme tedy i současné Slavii dostatek času na to, aby se vzpamatovala. Ona to celému českému fotbalu zase vrátí.