Pondělní los 2. předkola Evropské ligy byl pro české zástupce vcelku příznivý. Spartu i Liberec čekají hratelní protivníci. V minulosti se už však ukázalo, že takové úvahy mohou být zrádné. Během následujících tří týdnů tak musejí oba kluby vyvinout velkou přestupovou aktivitu.
Největším soupeřem pro Pražany a Severočechy totiž nejsou BK Häcken, FC Tiraspol nebo Skonto Riga, ale jen a jen oni sami. Tím samozřejmě nechci kvality celků ze Švédska, Moldavska a Lotyšska nijak snižovat. Jsou to týmy plné zajímavých hráčů včetně exotických posil a není radno je podceňovat. Pokud ale Sparta a Liberec přistoupí ke svým dvojzápasům zodpovědně, měly by se kvalifikovat do dalšího kola.
Úvod pohárové sezóny ovšem přináší řadu nástrah. Jednak je málo času na přípravu – vždyť uplynulý ligový ročník skončil teprve 1. června a následovala dovolená, takže trenéři mají jen zhruba měsíc na to, aby své svěřence patřičně nachystali. V tomhle směru má třeba Häcken výhodu – liga se ve Švédsku hraje systémem jaro-podzim a běží i teď, takže Skandinávci budou rozehranější.
Nesmíme zapomínat ani na to, že Gambrinus liga startuje 19. července, čili přesně mezi prvními zápasy a odvetami 2. předkola EL. To znamená, že Letenští a Liberečtí budou mít hodně nahuštěný program a navíc budou muset vstřebat únavu z cestování po Evropě.
Hlavní hrozbu však spatřuji v pozdním příchodu posil. Už teď je nejvyšší čas na to, aby se nové akvizice zapojily do tréninkového procesu a sehrávali se s ostatními. Zatím se ale na Letnou i na stadión U Nisy spíš jen vracejí hráči z hostování, a pokud už nastal nějaký hráčský pohyb, pak směrem ven z klubu.
Oba kluby by se měly poohlédnout především po zkušených hráčích. Sparta se vzdala služeb Jiřího Jarošíka, takže očekávám nákup minimálně jednoho ostříleného stopera. Pokud možno s vůdčími schopnostmi. Ty na jaře ne vždy potvrzoval i kapitán Marek Matějovský, jehož budoucnost je dost nejistá. Jestliže odejde i on, musí tým Vítězslava Lavičky doplnit ne jeden, ale hned dva mazáci.
Liberecký kouč Jaroslav Šilhavý je v podobné situaci. Nečekaně ztratil Jiřího Štajnera a s kariérou se rozloučili také dva matadoři, kteří sice už tolik nenastupovali, ale měli důležitou roli v kabině: Zbyněk Hauzr a Tomáš Janů. V kádru je sice spousta nadaných mladíků, jenže ty musí na hřišti i mimo ně někdo usměrňovat. A Radoslav Kováč na to sám stačit nebude. Někdo by mu měl pomoci.
Hlavně pod Ještědem by si měli pospíšit, aby zase letní přestupní termín nepropásli tak, jako před rokem. Tehdy se nechali ukolébat titulem a potřebné posílení kádru nechali až na zimu. To už ale bylo pozdě. Výkonnostní cíle v evropských pohárech se jim proto nepodařilo splnit.
Nápravu dluží nejen svým fanouškům, ale celému českému fotbalu. Průběžné 17. místo v pořadí národních koeficientů je potřeba nadále vylepšovat. Jen tak se můžeme časem dočkat dvou zástupců v Lize mistrů.