Vladimír Růžička se potřetí během své trenérské kariéry usadil na místě kouče národního týmu. Hokejová vláda jeho jmenováním rychle zklidnila zjitřenou atmosféru po ve všech směrech neslavném konci Aloise Hadamczika. Brzy už bývalý lodivod Slávie není žádný spasitel, jak sám prohlásil. Ale mohl by nastolit nové pořádky.
Prvním tahem kapitána zlaté party z olympijského Nagana totiž bude výběr nejbližších spolupracovníků. O jednom se nepochybuje a potvrdil to i sám nový reprezentační šéf - Ondřej Weissmann. Se svým bývalým spoluhráčem a kolegou ze střídačky si rozumí, prožili spolu dobré i zlé.
A pak přichází šance, kterou je potřeba nepromarnit. Za prvé využít potenciál skrývající se v hráčích ´zlaté generace´. Už padlo jméno Jaroslava Špačka, který zaujal v minulé sezóně v Plzni. Robert Reichel už několik sezón cepuje mládežnické reprezentace. Josef Beránek sbíral trenérské zkušenosti jako asistent právě u Růžičky, teď vede slávistický dorost. A na post manažera reprezentace třeba Milan Hnilička, který je na této pozici už několik sezón u juniorských nároďáků.
Za druhé zkusit model, který navrhl Jaromír Jágr a který pomáhá k úspěchům severoamerickým týmům. Tedy ´hokejový mozkový trust´na střídačce. Vladimír Růžička má přirozenou autoritu a vůdcovské schopnosti na to, aby takovou situaci ukočíroval. Růžička - Weissmann - Špaček (nebo někdo další) - Josef Jandač (nebo Peter Draisaitl, Václav Sýkora, Zdeněk Venera - ať už na střídačce nebo s vysílačkou na tribuně).
Zamlouval by se vám takový trenérský tým v květnu na mistrovství světa v Minsku? Mně ano.
ČTĚTE TAKÉ:
Ani Jágr, ani Nedvěd... Víte, kdo je největší samec v české kabině?
Proč tam dali starý vořechy??? Naštvaná Ornella ukázala, jak fandila