Rozloučit se s trenérem v nejproduktivnějším sportovním věku je osudové rozhodnutí a Lucie Šafářová se k němu odhodlávala pozvolna. Loni na jaře se rozešla se Srbkou Veselinovičovou, která jí trénovala dva roky. Nejprve se domluvili, že si dají jen pár měsíců pauzu, pak uzrálo v Lucce rozhodnutí definitivně skončit. Najala si místo toho Kanaďana Roberta Steckleyho, kterému se občas přezdívá „Vzteklej“.
Ale je to jen komolenina jména. Tomuhle popisu je na hony vzdálený. Je to neskutečný pohodář, do přípravy Šafářové vnesl řád a klid a výsledkem je životní úspěch.
Steckley zasáhl výrazně do života Šafářové v roce 2012 na turnaji v Montrealu. Tehdy vedl svojí krajanku Caroline Wozniackou, se kterou Šafářová hrála čtyřhru. Pomohl jí tehdy i v singlu a výsledkem bylo semifinále. Když loni na jaře dala po těžkém rozhodování sbohem Veselinovičové, oslovila jeho.
Přinesl jí impuls, který potřebovala. Možná potřebovala na trénink muže, nebo prostě někoho tak praštěného a zároveň profesionálního jako je Steckley, možná si prostě jen jako dva lidi náramně sedli. Ne snad, že by si se Srbkou nerozumněli po lidské stránce. „Šafka“ potřebovala ale posun v kariéře, něco co by z ní udělalo nebezpečnější hráčku.
Zdá se, že bývalý kanadský reprezentant to našel. Šafářová je na kurtu trpělivější a vyhrává víc výměn. Nezmatkuje, drží se i v setech, které se pro ní nevyvíjí dobře. Má silnější pud zabijáka. Takový má v sobě každý hráč, ale jen správný tren ér ví, jak ho naučit, aby si to pamatoval.
Včerejší den patřil Petře Kvitové, která i napopáté Šafářovou porazila a v sobotu budeme držet palce ve finále. Ale vzestup Lucie Šafářové, korunovaný postupem do nejlepší čtyřky na nejprestižnějším turnaji světa, je nejlepší zprávou roku.