Poté, co Aleš Hemský zazářil v závěru minulé sezóny v dresu Ottawy, všichni s napětím očekávali, co předvede v novém působišti, tedy v Dallasu.
Abych se přiznal, viděl jsem to tak že „Hemák“ do party okolo Seguina, Eakina, Benna, atd. zapadne bez problémů. Ale nebylo to tak. Ne, že by si s ostatními nerozuměl, v kabině to bylo určitě OK, ale na ledě ne a ne se prosadit.
A teď si vemte, jaký to musel být pocit… Konečně se vám po dlouhých letech povede přestup (myslím ten v minulé sezóně z Edmontonu do Ottawy), mimochodem, když jsem měl tu možnost s Alešem na olympiádě v Soči mluvit, sice ještě nechtěl prozradit kam z Edmontonu zamíří, ale bylo jasně vidět, jak moc se na přestup těší… Takže tedy, opět máte radost z hokeje, v novém týmu záříte, najednou máte chuť zase dokázat něco velkého, fanoušci vás milují, všechno zalité sluncem… Jenže pak přijde další přestup....
Ale s ním i výzva ukázat, že se v Ottawě sekli, když neudělali víc pro to aby si vás udrželi, ale ono místo snového startu přijde trápení… No nic, to je minulost.
Otázka zní, přijde probuzení hokejového šikuly? Odpověď asi nikdo na zemi nezná, ale věřme, že přijde. Nebo já aspoň věřím, že gól na který Aleš čekal 22 zápasů a který dal rivalovi z Minnesoty, rodáka z Pardubic probere.
Je to sice jen jeden přesný zásah, ale musí to být úleva. A velká. Tahle branka navíc znamenala taky 500. kanadský bod Hemského v NHL.
Sice tohle jubileum trochu zapadlo, všichni čekali že přijde hned z kraje nové sezóny, ale co, třeba to teď bude onen pověstný odrazový můstek. V Dallasu by byli určitě rádi a nejen tam. Tak tedy, dodatečná gratulace a šup na dalších 500 ;)