Je to příběh, který dokazuje, že když člověk něco chce, může toho docílit. A nezabrání mu v tom ani handicap. Dokonce ani takový, při němž by se zdánlivě mohlo zdát, že je s onou činností neslučitelný.
Dave Taylor trpí nemocí, v důsledku které začal postupně ztrácet zrak. Když to došlo až tak daleko, že skoro neviděl, přišel o práci v ochrance, kterou nemohl vykonávat.
Jako pro živitele rodiny pro něj byla hrozná představa, že nemůže blízké zabezpečit. V nejhorších chvílích mu pomohla charitativní organizace starající se o lidi s nově diagnostikovanou ztrátou zraku. Pomoci se mu dostalo i od Královského národního institutu nevidomých, byť nebyla materiální.
"Přesvědčili mě, že ztráta zraku nemusí být překážkou ke splnění snu," vypráví dnes, kdy jednoho takového dosáhl.
Dave má dva velké koníčky, fotografování a fotbal. Proto neváhal, sedl k počítači a napsal e-mail na adresu svého milovaného Portsmouthu, zda by si mohl přijít vyfotografovat místní hráče. A přišla kladná odpověď!
"Když jsem se ocitl mezi hráči klubu, kterému fandím celý život, cítil jsem se jako dítě v hračkářství," přiznává jednapadesátiletý Dave.
A nezůstalo jen u jednoho focení. Vedení Portsmouthu, který ještě nedávno působil v Premier League, ale nyní hraje až třetí nejvyšší anglickou soutěž, mu totiž nabídlo dlouhodobou spolupráci. Dave se tak stal klubovým fotografem.
Taylor je Portsmouthu neskonale vděčný. "Byli ochotni přehlédnout mou ztrátu zraku a vida, já jsem skutečně schopen dělat slušné fotky," raduje se Dave.
A jak to tedy vlastně dokáže? "Spoléhám se na zvuky kopnutí do míče a křik fanoušků, abych věděl, kam zaměřit svůj fotoaparát a mohl tak získat co nejlepší snímky," popisuje Dave, jak vykonává práci svých snů.