Cyklistika rozhodně nebyl čistý sport. A kdoví jak to je tomu nyní. Nizozemský cyklista Thomas Dekker už toho všeho měl po krk a na konci kariéry vydal memoáry. Že si cyklisté museli při náročných etapových kláních pomáhat bylo vcelku jasné, ale to, o čem Dekker promluvil, z toho až mrazí.
Thomas Dekker vydal knihu, ve které detailně popisuje léta strávená v profesionálním týmu Rabobank. On sám byl specialistou na časovky a kromě toho, že vyhrál dvě etapy na závodech Tirreno-Adriatico a Okolo Romandie, byl také poctivým domestikem. Doping bol podle něj denní součástí týmového života.
"Doping byl všude. V našem týmu i u konkurence. Kortizon, krevné konzervy, EPO. Když jste neustále obklopení absurditou, zdá se vám to normální," vyprávěl Dekker o svém působení v Rabobanku. Však byl také svědkem neslavného konce stáje na Tour de France v roce 2007, kde nizozemský tým startoval, ale později byli tři jeho jezdci diskvalifikováni právě kvůli dopingu. Třeba Michael Boogerd dostal injekci s EPO osmkrát, i když ho paradoxně komisaři neodhalili. Došlo na něj až další rok. Dekker jen potvrdil slova svého kolegy Michaela Rasmussena, který před časem přiznal, že dopoval celý jeho tým.
Podle Dekkerových slov dostávali jezdci od týmových lékařů každé ráno po šesté hodině injekce s vodou, kterými se snižoval objem červených krvinek v těle a nepovolená látka EPO se tak dalo zjistit obtížněji. "Každý den jsme dostávali steroidy - hormon kortizon. Nevěděl jsem proč, ale v závodech jsme zvládli vyšší zatížení. Měli jsme na to lékařské výjimky," tvrdí Dekker.
Ale profi cyklistika nebyla prý jen o závodech, dřině a dopingu.
Právě s Boogerdem si užívali nejen cyklistiky. Když před startem Tour 2007 přijeli do Londýna o týden dříve často jsme se nudili. Na pokoj si tak zvali prostitutky z východní Evropy.