Krásný název. Po sedmi dnech trápení se všichni těší, že nebudou muset trávit celý den v miniaturním prostoru kabiny zmítající se jako loďka v bouři, ve vedru a v prachu. I to věčné napětí na chvíli pomine.
Neplatí to ovšem pro mechaniky. Už brzy ráno jim nastává asi nejhorší šichta za celý závod. Opravují se nejenom nahromaděné závady, ale vyměňuje se preventivně spousta součástek, prostě pro jistotu.
Celý den na práci, to vypadá poklidně, a tak se začíná zvolna a v dobrém rozmaru. Jak se ale blíží večer začíná nervozita narůstat. Seznam prací přilepený na dveřích závodních vozů se nekrátí a mechanici se přitom tolik těšili, na sprchu, večeři a nějaké to pivo. V bivaku hrčí centrály, jiskří svářečky a tlučou kladiva ještě k ránu. Den odpočinku!
Letos v La Paz je to snad trochu lepší. Předchozí zrušená etapa přeci jenom přidala hodně času na práci a závoďáky nejsou tak domlácené. Poslední rychlostka před pauzou měla být obzvláště vymazlená, tak se to většinou plánuje. Tohle mučení pořadateli nevyšlo. Jenomže prší, a válet se v bahně pod autem, není nic příjemného. K tomu je tady, uprostřed velehor i v jihoamerickém létě pěkná zima.
Hodně starostí mají i organizátoři. Dneska se totiž jede na jih, prakticky do stejné oblasti, která v sobotu, cestou do La Paz, nešla pro záplavy, překonat. Pokud bude zase pršet, hrozí další anulace etapy a z Dakaru se stane docela krátký závod. Na reputaci to nepřidá a kritické hlasy zesílí.
Naši potřebují, aby se závodilo, protože každý zrušený kilometr snižuje možnost probojovat se dopředu. Tak snad se počasí v Andách umoudří a snad mechanici stihnou udělat do druhé půlky soutěže ty kýžené skoro nové stroje. Držme palce!
