Znáte to, rozhodčí se nikdy nikomu nezavděčí. A zvlášť těžké to mají ti čeští prvoligoví. Po několika aférách jen těžko hledají důvěru fotbalového publika. A přesto do toho jdou dál. Chytří chlapi, odborníci.
Lidé ale vlastně vůbec netuší, co fotbaloví rozhodčí dělají v civilních zaměstnáních. Občas jim někdo nadává, slyší často nepěkná slova a málokdy pochvalu. Ale lidé na tribunách třeba vlastně vůbec netuší, že pod nimi na lajně běhá třeba cévní chirurg.
"Chirurgie je můj vysněný džob. Do práce i na fotbal se těším. Chci být vždycky bez chyby. Nepodaří se to vždycky, ale chyby děláme všichni. Snažím se pro to dělat hodně, aby jsme je nedělali. Ani v práci, ani ve fotbale," říká muž, který má u svého jména hned tři tituly. Přesto skoro každý víkend balí tašku a mizí na první ligu. "Těším se, jedu si to užít," říká k fotbalu. Má ho rád.
Moláčkovým kolegou mezi prvoligovými sudími je Zbyněk Proske. Ten vystudoval vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě a také tamní Technickou univerzitu. Než ji ovšem opustil, dostal od ní nabídku na pokračování v doktorandském studiu a vzápětí také na učitelský post. "Inženýrské sítě, vodovody, plyn, elektro," popisuje prvoligový hlavní rozhodčí obor, který učí studenty.
U atletiky zůstal a jako předseda organizačního výboru velí přípravám Kontinentálního poháru, který bude hostit Ostrava v příštím roce.