Česká republika si může připsat další sport, ve kterém vládne světu. Nepatří sice mezi ty nejznámější, dost možná právě díky tomuto úspěchu ale vejde více do povědomí. Děkovat za to může Petru Benešovi, který v Brazílii vybojoval titul světového šampióna v závěsném létání. O svém úspěchu se posléze rozpovídal.
Dvaadvacet let trvalo, než se Česká republika dočkala mistra světa v závěsném létání. Naposledy se to povedlo Tomáši Suchánkovi, teď jej napodobil Petr Beneš.
Ne každý ale tenhle sport dobře zná, proto jej novopečený šampión popsal. "Každý den je vypsaná disciplína o určité vzdálenosti přes různé otočné body do cíle a zvítězí ten,kdo to uletí nejrychleji," vystihl podstatu sportu v rozhovoru pro novasport.tv Beneš.
"Nejdřív se otevře startovní okno, kdy všichni piloti odstartují, naberou strategickou výšku a pozici. Pak jsou takzvané časové brány, v ten moment je možné vstoupit na trať a měří se čas. Všichni piloti tak vyrazí ve stejný moment na trať a kdo to uletí nejrychleji, vyhrává a je bodově ohodnocený," rozebírá systém podrobněji. A jak to vypadalo konkrétně v brazilském Riu de Janeiro? "Ten závod se skládal z devíti soutěžních dnů, kdy každý den byla jiná disciplína, jiná vzdálenost a podmínky," popisuje.
Jeho sportovní odvětví není vůbec procházka růžovou zahradou, naopak se jedná o náročnou disciplínu. "Nejnáročnější je to samozřejmě časově. Člověk tomu musí obětovat opravdu hodně času. Musí sledovat počasí, aby mohl uletět co nejvíc a tak," vysvětluje Beneš. " Je to náročné i na fyzičku. Co si budeme povídat, visíte tam a držíte to v rukách. A každý den jste unavenější a unavenější," popisuje pocity během závodů. A psychika? "Psychický tlak je tam taky, lítáte na mistrovství světa, o něco vám jde," přiznává.
Po přečtení těchto řádek kdekoho asi napadne, jestli závodník mívá strach. "Konkrétně v Brazílii jsem se bál. Někdy ty disciplíny nebyly zvoleny úplně nejlépe. Celé to startovní pole bylo v jednom stoupavém proudu, na jednom místě a čekalo, aby mohlo vyrazit na trať. Tam jsem se bál, abych se s někým nesrazil," vysvětluje, v čem tkvěl největší strach.
Související obsah
Při závodech jde pochopitelně o každý detail. S tím je spojená i tréma. "Na zemi jsem míval trému, hlavně ke konci, nechtěl jsem to prostě pokazit. Uděláte o zatáčku jinak, ostatní vám uletí a je to v háji," říká narovinu. "Ve vzduchu ze mě tyhle věci spadnou," dodává.
V tomto roce už má Beneš "odpracováno", další z vrcholu jej čeká ale už v příští sezóně. "Letos už to přitluču na hřebíček, už toho mám dost," směje se. " Příští rok je mistrovství Evropy v Makedonii, tam bych rád jel," říká závodník, který už má na evropský šampionát jistou nominaci.
A že se věnuje zrovna tomuto sportu? Není to žádná náhoda. "Moji rodiče byli parašutisti. Máma skákala v nároďáku, otec skákal taky, takže jako malí jsme byli s bráchou pořád na letišti. Brácha začal lítat na větroni, já v sedmnácti taky. Pak jsem se musel kvůli studiu na větroně vykašlat a v roce 2003 jsem začal lítat na rogale," končí své povídání.