Ačkoliv světový šampionát juniorů je i nadále v plném proudu, čeští reprezentanti se pomalu chystají na návrat do svých klubů. Po čtvrtfinálové prohře se Švédskem jim nezbylo nic jiného, než vyklidit šatnu v Ostravar aréně a přijmout konečné sedmé místo. Do analýzy turnaje se s námi pustily i významné osobnosti českého hokeje.
Národní tým začal turnaj skvěle, když přetlačil Rusy 4:3, jenže nestačilo mnoho a Češi mohli hrát i o sestup. Od duelu s Kazachstánem je zachránila remíza s Amerikou. Čtvrtfinálový souboj byl pak výsledkově jednoznačnou záležitostí švédského týmu, a to navzdory české snaze.
„Samozřejmě, byla tam obrovská bojovnost. Já si ale myslím, že je to z velké míry o dovednostech. Když se podíváte na poslední zápas se Švédy, tak jsme zaostávali de facto ve všem. Bruslení, krytí kotouče… to jsou prostě ty věci, co nám scházejí,” všiml si dlouholetý trenér mládežnických reprezentací Petr Svoboda.
Ten stál také u vůbec prvního zlatého úspěchu českého výběru do dvaceti let. „Od nás se toho tehdy moc nečekalo, leda tak, že uděláme průšvih,” směje se. „My jsme tam opravdu jeli s tím, abychom nespadli. Ten hokej se za dvacet let strašně změnil. I co se týče úrovně zámořských týmů. Dřív jsme byli vyrovnanější, teď mi přijde, že se ty pomyslné nůžky rozevřely strašně moc,” zesmutněl vzápětí.
Častá oslabení se příliš nelíbila ani olympijskému vítězi z Nagana Vladimíru Růžičkovi: „České mužstvo bojovalo, hrálo s velkým nadšením, ale většinu utkání nás stála disciplína. Ta vyloučení sebrala klukům spoustu sil. Určití hráči byli vytížení, jiní stáli a vypadli z tempa.”
„Naši rozhodně neměli slabé mužstvo. Samozřejmě, týmy jako Kanada, Amerika, Rusko či Švédsko byly trochu lepší, než naši. Ale na druhou stranu si myslím, že to není o tom, že nutně vyhrávají mužstva, která jsou lepší. Je to o tom, jak vám vyjdou zápasy. Třeba zápas s Rusy nám vyšel hodně dobře, proto jsme je porazili,” pokračoval dále kouč, který letos vyměnil chomutovskou organizaci za Hradec Králové.
„Měli to být klíčoví hráči. Zranění Lauka v šesté vteřině bylo velmi podstatné pro výkon celého mužstva. Zranění ale k hokeji patří. Je však otázka, jestli by to jeden dva hráči zachránili,” zamyslel se nad nepříjemnostmi národního výběru Martinec.
Bruins prospect Jakub Lauko injures his leg 53 seconds into the WJC pic.twitter.com/KDxLWZjMK5
— Pete Blackburn (@PeteBlackburn) 26. prosince 2019
„Když se Vám zraní dva hráči, je to komplikované. Kluci určitě chyběli, ale ani další hráči nebyli špatní. Obecně si myslím, že naše mužstvo bylo silné. Nemyslím si, že bychom pak vůbec nestačili. Třeba zápas s tak silným soupeřem, jakým je Amerika, toho byl důkazem,” vysekl naopak poklonu bojujícím Čechům Růžička.
Národnímu týmu do dvaceti let je vyčítána viditelná ztráta šlépěje, ve které kráčí ty týmy, na které nyní koukáme zespodu. „Pomaličku se ale posouváme kupředu. Bohužel, zatím je to v porovnání s top týmy málo. Určité poznatky a trendy tam jsou. Jdeme správnou cestou, abychom je dohnali, ale nebude to hned,” všiml si Svoboda, který působil jako asistent skoro u všech mládežnických reprezentací, vyjma U19.
„Problém nevidím ani tak v častých změnách, jako spíš v tom, že mužstev je hodně. Česká republika není tak velká na to, abychom měli skoro dvacet kvalitních mužstev, které nyní hrají nejvyšší juniorskou ligu. Chybí nám ta konkurence, která by tu měla být,” připomenul zas držitel tří zlatých medailí z mistrovství světa Martinec.
S tímto názorem se shoduje i odchovanec jihlavské Dukly. „Ti kluci, kteří odejdou do Kanady, tam mají srovnatelné podmínky, ale až ta konkurence je tam donutí na sobě pořádně pracovat,” říká juniorský mistr světa Svoboda.
„Bavíme se o tom s dalšími trenéry a problém je i v tom, že se do dospělého hokeje tolik hráčů neprosazuje, což není jen vina klubů, ale samozřejmě i samotných hráčů. A jestliže vidíte, jaké rozdíly ve fyzičce máme mezi Švédy, Rusy, Amerikou, Kanadou, tak se není čemu divit,” dodal dále šampion, který při účasti na juniorském šampionátu sám hrál v Jihlavě nejvyšší soutěž.
Nejen, že návštěvnost byla v Ostravě jako tradičně vysoká, ale především výkon českých fanoušků, kteří udatně bojujícím Čechům z plných plic skandovali a aplaudovali i v posledních minutách turnaje.
Po květnovém šampionátu parahokejistů se tedy fanoušci v třetím největším českém městě opět vyznamenali s dalším parádním výkonem. Výborně se ale prezentovali i další fanoušci. Tradičně nápadití byli Kanaďané a nenechali se zahanbit ani bratři Slováci, kteří si svou skupinu v Třinci také parádně užili.
Zkrátka, i když to nejde na ledě, v hledišti patří Češi vždycky k vrcholu, což prokázali i na další velké domácí akci.