Doufám, že vaše srdce a plíce jsou silnější než tento virus, doufám, že vydržíte. Myslím na všechny ty prarodiče, kteří jsou v této situaci. Olympijská vítězka Michela Moioliová poslala světu smutnou reportáž o tom, jak to chodí v italských rodinách…
„Manželé a manželky se rozdělí, aniž by se naposledy mohli obejmout nebo pozdravit,“ tak děsivá je dnes situace okolo šíření koronaviru. A tak to jí popisuje snowboarkrosařka Michela Moioliová, jedna ze soupeřek a zároveň kamarádek Evy Samkové.
Moioliová jako jedna z prvních odhaluje fakta o děsivé situaci na sociálních sítích. Fotku, na které je společně se svými prarodiči, umístila na svůj instagram se srdceryvným příběhem.
„Můj dědeček Antonio se narodil v roce 1935. Je to vlastně takový typický člověk z Bergama. Celý život trávil pracoval, vychoval čtyři děti, aniž by kdy rodinu opustil. Pracoval, tak dlouho, jak jen mohl. V posledních letech zpomalil, stal se stydlivější a osamělejší. Na rodinných večerech mlčky poslouchá vyprávění, zdá se, že má hlavu někde jinde, ale pak, když to nejméně očekáváte, vypustí nápaditou myšlenku, která umlčí všechny. Dědeček tam prostě je, a otevírá ústa jen ve správný čas,“ píše Moioliová o muži, který jí pomohl poznávat svět.
Rodina Moioliových však bydlí v Alzano Lombardo, v jedné z obcí, která je nejvíce zasažená koronavirovou pandemií.
"Dnes je můj dědeček hospitalizován na klinice Gavazzeni v Bergamu, která je místem, kam se sváží lidé s koronavirem. Vlastně tam nemusel být, dlouho byl doma, léčil se v izolaci, ale před pár dny upadl, zlomil si stehenní kosti a donutil mou babičku, aby zavolala sanitku,“ vypráví snowboardkrosařka.
Související obsah
Přijela jedna z mnoha sanitek, které v těžkých dnech narušují ticho městečka.
"Nevím, jestli se moji prarodiče v tu chvíli rozloučili a nevíme, jak to skončí. Vím, že můj 84letý dědeček je hospitalizován a sám. Nikdo ho nemůže navštívit, ani moje babička ani jeho synové, kteří jsou nyní v karanténě,“ pokračuje Michela.„ Neviděla jsem svého dědečka tři týdny a doufám, že ho znovu uvidím. Doufám, že jeho srdce a plíce jsou silnější než tento virus, doufám, že to vydrží,“ přeje si.
Moioliová začíná chápat nástrahy světa, ve kterém žije, i to, jak těžký život může být, když do krizových situací vstoupí lidé z blahobytu. „Myslím na všechny ty prarodiče, kteří jsou v této situaci. Manželé jsou odděleni od manželek, aniž by se mohli navzájem objímat nebo pozdravit naposledy. Myslím na děti, vnoučata a vnoučata,“ říká.
Související obsah
"Naši prarodiče s námi vždycky byli. Prožili války, hlad a věci, které ani nevíme. Jsou jako velké staré stromy, bereme je jako samozřejmost. Pak ale někdo les vykácí a nám chybí. Postrádáme je. Začne prázdnota. To je to, co nám tento virus dělá: přivádí nás na kolena a zanechává prázdnotu všude a uvnitř nás.“