Denver Nuggets jsou týmem, který od svého příchodu do NBA z bývalé ABA už osmkrát vyhrál svou divizi, ale nikdy nezískal titul a dokonce ani jednou nepostoupil do NBA Finals. Od příchodu kouče Michaela Malonea ale Nuggets udělali po „hubených“ letech v posledních pěti sezónách úžasný vzestup, rok co rok se zlepšují, a letos měli (mají?) šanci udělat další krok směrem k vytouženému titulu. Pokud tedy nucená pauza pomůže znovu nabrat formu, kterou v závěru trochu ztráceli.
• Bilance 43/22 – 3. místo v Západní konferenci.
Pohled na seznam počtu výher týmu za posledních 5 let je působivý, a pokud se na něj podívají Sacramento Kings, musí si nutně drbat hlavu, že v roce 2014 dali přednost své problémové hvězdě DeMarcusi Cousinsovi a nedali raději důvěru kouči Michaelu Maloneovi, který se s ním dostal do konfliktu.
Po Maloneovi okamžitě sáhli Nuggets a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. S Malonem u kormidla vyhrál Denver postupně 30, 33, 40, 46 a 54 zápasů a vloni postoupil až do semifinále konference, kde hodně smolně vypadl po velké bitvě s Portlandem (3:4). Letos mají Nuggets základní část sezóny rozjetou dokonce na ještě lepší bilanci.
Přitom Malone měl od začátku k dispozici tým bez velké superhvězdné kvality. Pod jeho vedením ale v hráče All-Star kalibru vyrostli pětadvacetiletý Nikola Jokič (až číslo 41 draftu v roce 2014) a Jamal Murray, který na konci února oslavil 23. narozeniny (číslo 7 draftu 2016).
Ani hráči kolem nich nejsou nějaké známé a osvědčené hvězdy, ale v Denveru se podařilo vybudovat skutečně semknutý, houževnatý a velmi nesobecký tým, který už vloni překvapil celou ligu.
Letos, kdy už se s Nuggets výrazně počítalo, neběželo zdaleka všechno hladce – Jokič měl v úvodu sezóny problémy s kondicí, přišla i série zranění, trejdy, ale Nuggets to všechno dokázali zvládnout. Do sezóny vstoupili bilancí 13/3, a i když pak prožili menší krizi a prohráli 5 z dalších šesti utkání, hned po ní se rozjeli k sérii 7 vítězných zápasů v řadě a vyhráli i na palubovce Lakers.
Bilancí 21/8 naznačovali, že by možná mohli bojovat i o pozici jedničky celé konference, ale po Novém roce už se jim žádnou velkou sérii výher dát dohromady nepodařilo a před přerušením sezóny měli z posledních 11 zápasů dokonce zápornou bilanci 5/6.
Za druhými Clippers jsou v tabulce Západní konference jen o 1,5 zápasu, ale pokles formy v závěru byl těžko stravitelný – hlavně proto, že dosud velmi solidní obrana týmu (10. nejlepší v lize) se během oněch 11 zápasů propadla až na 20.místo (113,6 obdržených bodů na 100 držení míče).
Nuggets prohráli dokonce i s nejslabšími týmy ligy Clevelandem a Golden State a když dostali téměř 30bodový výprask od Clippers, kouč Malone dokonce nazval svůj tým „měkkým“ a zpochybnil jeho odhodlání.
Během velmi dlouhé sezóny se propadům formy nevyhne v podstatě žádný tým, otázkou je, zda to byla jen určitá ztráta motivace, únava, předčasné myšlenky na play-off anebo jestli se v „brnění“ Nuggets a v jejich chemii opravdu neobjevila nějaká zásadnější trhlina, protože onen pokles výkonů přišel paradoxně v době, kdy byl tým konečně víceméně zdravý a kompletní.
Odpověď může dát jen zbytek sezóny a play-off, pokud se vůbec bude hrát. A pokud bude přerušení sezóny tak dlouhé, jak se mnozí obávají, všechny předpoklady nejspíš stejně vyletí oknem.
Na závěr pár slov o „Jokerovi,“ jak se začalo přezdívat Jokičovi. Tento nijak zvlášť atletický, 130 kg vážící hráč, si už ve svých 25 letech dokázal vybudovat reputaci jednoho z nejlépe přihrávajících pivotů historie – a čísla to jen potvrzují.
Za svou kariéru už dokázal zaznamenat 2032 asistencí a je tím pádem už teď na 25. místě historických tabulek mezi pivoty. Je navíc vůbec nejmladším pivotem, který se kdy přes hranici 2000 asistencí dostal.
A jeho letošní průměr 6,9 asistencí na zápas je mezi všemi podkošovými hráči ligy nejlepší. Není pochyb, že s ním stojí a padá hra Denveru, který může jen doufat, že během nucené přestávky znovu neztratí kondici, která mu v úvodních zápasech sezóny evidentně chyběla.