Ve středu se fotbalista Antonín Panenka zapojil do dobročinného projektu Nekašleme na vás a pomáhal vařit jídlo pro policisty. O vaření, lize bez diváků i o svém legendárním dloubáčku se rozhovořil exkluzivně pro TN.cz.
Jak jste se k projektu Nekašleme na vás dostal?
Dostal jsem se k tomu přes Bohemku, kdy náš marketingový ředitel dostal od někoho požadavek, nabídku, jestli bych nebyl schopen se toho zúčastnit. Zaprvé si myslim, že teď v téhle době je každá taková věc dobrá. Je potřeba dostat lidi do dobrý nálady a zadruhé myslím, že je to potřebné, takže pokud můžu alespoň trošku něčím přispět, tak jsem samozřejmě rád, že se toho můžu zúčastnit.
Jak se vám vařilo? Vaříte si i doma sám?
Já mám vystudovanou hotelovou školu, takže vím, o co jde a umím se k tomu postavit. Nemám problém něco uvařit, to zvládám, ale doma to nechávám na ženě. V životě totiž nemůžu dosáhnout toho mistrovství, jaké má moje žena.
Související obsah
Jestli se liga opravdu znovu vrátí, bude se hrát bez fanoušků. Jak vy vnímáte fotbal před prázdnými tribunami?
Já mám dojem, že jsem jednou hrál takovej zápas. V podstatě je to docela těžký se do toho zápasu dostat, protože ten zápas bez diváků je vlastně takovej probetraining (zkušební trénink – slovo z němčiny – pozn. red.), je to takovej ostrej trénink, ale ta kulisa tam chybí, bez toho je to takový polovičatý. I když k tomu člověk přistoupí maximálně zodpovědně, tak ta atmosféra tam vytvoří ještě motivaci navíc. Je to těžký, když se povede hezká věc a žádná odezva tam není.
Chybí vám sportovní přenosy v této koronavirové době?
Samozřejmě, že to chybí, člověka by nikdy nenapadlo, že by takováhle situace mohla nastat. Ale na druhou stranu si myslím, že ta bezpečnostní opatření jsou k něčemu dobrá, a že to pomůže tomu, aby se to potom rozjelo.
Vašemu slavnému dloubáčku se všude po světě říká Panenka. Vnímáte, když někdo ve světě dá gól tímto způsobem, upozorňují vás na to třeba kamarádi?
Samozřejmě, že se to ke mně nějakým způsobem donese. Já jsem rád, že ta myšlenka neumřela, že to zkouší i ti nejlepší světoví hráči. Už je to několik desítek let a pořád to ti hráči zkouší, i ti nejlepší, takže to je pro mě svým způsobem takové vyznamenání.
Vnímáte ten pověstný dloubáček i jako částečné zesměšnění soupeře, nebo jen jako chytrý způsob vstřelení gólu?
U toho mého gólu byl problém, že západní novináři napsali, že jsem ho zesměšnil, což je naprostá blbost, kravina, nesmysl. Já jsem to v tu chvíli viděl prostě jako nejjednodušší cestu k tomu dát gól.
Soupeře ani možná ne, ale spíš pro brankáře je to trošku frustrující. Ale já prostě říkám, že to je jako souboj dvou kovbojů. Jeden z nich udělá něco, co ten druhej nezvládne, a tím to prohraje. Je to o tom nápadu, risku nebo o tom, že to člověk má tak nacvičený, že pak nemá problém to provést.