Velká ikona české fotbalu Pavel Nedvěd se dožívá významného jubilea. Právě dnes totiž slaví 50. narozeniny. Během hráčské kariéry toho držitel Zlatého míče z roku 2003 zažil mnoho, stejně tak i později, kdy začal pracovat pro turínský Juventus. Jaké byly největší mezníky, kterých se ve fotbalovém a profesním životě zatím dočkal?
30. srpna 1972. Tehdy se v Chebu narodil Pavel Nedvěd, který vyrůstal ve Skalné a později se stal jednou z největších hvězd tuzemského fotbalu. Zahrál si i za slavný Juventus Turín, s nímž získal řadu italských titulů. V reprezentaci si pověsil na krk stříbro a bronz z mistrovství Evropy a kariéru vyšperkoval i ziskem Zlatého míče.
V kariéře si vše vybojoval hlavně pílí a pracovitostí. Nejprve se přesunul z Chebu do Plzně, odkud zamířil do pražské Dukly. V hlavním městě si ho poté všimli zástupci Sparty a Nedvěd se na čtyři roky upsal týmu z Letné, se kterým třikrát ovládl domácí soutěž. Právě v jednom z pražských "S" udělal takový progres, že se o jeho služby začalo ucházet římské Lazio. Tam záložník odehrál pět sezon (1996–2001) a vyválčil svůj první mistrovský titul v Serii A, oslavil zisk domácího poháru, dva triumfy v superpoháru a jeden v Poháru vítězů pohárů a Superpoháru UEFA.Související obsah
Poslední a nejúspěšnější štací pro něj byl turínský Juventus. Nedvěd v jeho barvách nastupoval osm let a získal s ním spoustu trofejí. Čtyřikrát se radoval z vítězství v italské lize (dva tituly ale byly klubu kvůli korupční kauze odebrány), dvakrát z výhry v superpoháru i účasti ve finále Ligy mistrů roku 2003. To však pro Nedvěda dopadlo neradostně. V semifinále se totiž vykartoval a nemohl nastoupit. Jeho tým nakonec padl s AC Milán na penalty a tehdejší trenér Staré dámy se dokonce nechal slyšet, že s Nedvědem v sestavě by Turínští neprohráli.
Kromě klubové úrovně se "Méďovi", jak se Nedvědovi dodnes přezdívá, dařilo i v reprezentaci. V roce 1996 s ní získal na ME v Anglii stříbro, když český národní tým ve finále nestačil na Německo. Poté s reprezentací zazářil především na evropském šampionátu v Portugalsku roku 2004, kdy tým vedený Karlem Brücknerem postoupil až do semifinále. Po porážce od Řecka, jež přišla až v prodloužení, si ale Češi o titul nezahráli a zbyl na ně bronz. Nedvěd navíc podstatnou část zápasu chyběl, už v prvním poločase ho kvůli zranění odnášeli na nosítkách. Poté ale pomohl k postupu na MS v Německu 2006, kam se Češi dostali přes úspěšnou baráž.
Vrchol, který nezažil na týmové bázi ani v reprezentaci, ani v klubu, si ale "Grande Paolo", jak mu říkají v Itálii, vynahradil v individuálních oceněních. V roce 2003 totiž získal Zlatý míč. Čtyřikrát opanoval i anketu o nejlepšího fotbalistu ČR. V roce 2015 dokonce získal od prezidenta ČR medaili Za zásluhy.
Po konci kariéry v roce 2009 zůstal v Juventusu, kde se stal jedním z ředitelů. V roce 2015 pak byl jmenován viceprezidentem a celkově za dobu funkcionářské éry oslavil devět mistrovských titulů. Ne vždy se o něm ale mluví pozitivně, loni na podzim vyšlo najevo, že on a další manažeři jsou v hledáčku policie kvůli pochybnému podepisování hráčských smluv. Případ se neustále vyšetřuje, řada zdrojů hovoří o tom, že Nedvěd mohl být bílým koněm. Na jaře však byl obvinění zproštěn.
