Inzerát
Reichel o vítězném nájezdu: Žádné nervy. Ivan mi řekl, ať dám gól, tak jsem ho dal
Jedním z hrdinů naganského úspěchu byl Robert Reichel, který jako jediný proměnil samostatný nájezd v semifinále proti Kanadě. Po 25 letech přiznává, že vůbec nebyl nervózní. Zlatá medaile mu také prý vůbec nezměnila život. "Udělali jsme svoji práci, vyhráli jsme zlatou medaili, vrátili se do klubu a pokračovali v sezoně," říká s odstupem.
Inzerát
Inzerát
Už od začátku turnaje v Naganu panovala v týmu skvělá atmosféra. "Mně se líbilo, jak to celé probíhalo. Přijeli jsme na letiště do Tokia a už tam byla dobrá nálada. Mužstvo se nějak dávalo dohromady. První trénink byli kluci natěšení, brankáři připravení. Všechno to nějak sedlo. Celé mužstvo šlo za tím něco udělat, že to bude zlatá medaile, to nikdo nečekal," říká Reichel.
Český útočník v té době hrál NHL sedmým rokem a oblékal dres New Yorku Islanders. Život mu to ale nijak razantně nezměnilo. "Udělali jsme svoji práci, vyhráli jsme zlatou medaili, vrátili se do klubu a pokračovali v sezoně. Nečekali jsme, že něco podobného se bude opakovat každý rok. Je to hrozně těžké. Jsem rád, že jsem mohl u toho být a že to ještě zažiju," přeje si bývalý úspěšný útočník, jehož syn momentálně hraje na farmě Winnipegu Jets.
Související obsah
Na turnaji v Naganu na sebe hlavně upozornil úspěšně proměněným nájezdem při rozstřelu semifinálového utkání proti Kanadě, kdy byl jediným úspěšným exekutorem. Byl to jeho nejdůležitější gól v kariéře? "Možná byl. Pro národní mužstvo určitě. I když jsem získal řadu vítězství na mistrovství světa, ale olympiáda byla jedna. V reprezentaci to bylo nejvíc," přiznává Reichel, který ale vůbec nebyl nervózní, když na něj trenér Hlinka ukázal. "Musím říct, že v tu dobu ne. Člověk, když je mladší, se soustředí, aby dal gól. Ivan mi řekl, abych dal gól, tak jsem ho dal, a tím to skončilo."
S láskou vzpomíná také na podporu, která se mu a jeho spoluhráčům z domoviny dostávala. "To, co se dělo v Česku, bylo krásné. Dřív nebyly mobily, byly faxy. Pak jsme to viděli na vlastní oči, když jsme přilétli do Prahy. Viděli jsme tu cestu jenom z letiště na Staromák přes. Jenom to ukazovalo, jaký je zájem o hokej v Čechách. I když jsme vyhráli mistrovství světa párkrát za sebou, tolik lidí tu nikdy nebylo," vzpomíná Reichel, který se svými bývalými spoluhráči zůstává stále v kontaktu.
Související obsah
"S litvínovskými hráči samozřejmě víc, ale jsem ve spojení i s dalšíma klukama, se Šmehlou, Robertem Langem, který žije v Americe, s Čemanem (Romanem Čechmánkem), nebo s klukama, se kterými se vídáme na exhibicích," dodává na závěr.
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát