Premiéra na půdě největší evropské MMA organizace, proč odmítl UFC, proč není titul to nejdůležitější i proč trénuje v dresu londýnské Chelsea, o tom všem je rozhovor s talentovaným Leo Brichtou, kterého už v sobotu čeká debut v KSW. Na galavečeru KSW Colosseum se střetne s bývalým titulovým vyzyvatelem Maciejem Kazieczkem. "Chtějí, ať ukážu koule, a to jim teda ukážu," říká český bijec.
Leo, pravidelně trénujete ve starém dresu Chelsea. Jste fanoušek, nebo je to jen náhoda?
Jak je o mě známo, já jsem fotbalový fanoušek. Chelsea úplně nefandím, fandím jinému klubu, ale jsem fanoušek anglického fotbalu. Ten dres je ale historický, je velmi starý a dostal jsem ho od trenéra Pavla Bechtolda, o to víc si ho vážím.
Takže ten dres je pro vás něco, jako červená mikina Jiřího Procházky, ve které nastupoval v Rizinu?
Té bych si vážil možná ještě o něco víc. Ale tenhle dres, to je velká historie. Chelsea je velmi starý a úspěšný klub a je tam ta přidaná hodnota, že jsem ho dostal od trenéra.
Co pro vás znamená vstup do KSW?
KSW pro mě znamená úspěch a splnění snu mého trenéra, který tam vždycky chtěl mít zástupce. Jsem rád, že jsem svým způsobem splnil sen jemu i sobě. KSW je obrovská organizace plná kvalitních zápasníků. Polsko mám rád, byl jsem tam párkrát trénovat a Poláci mi sedí. Koneckonců já chci v Polsku trénovat častěji a tohle je příležitost, abych se tam mohl jezdit zdokonalovat častěji. Bude se o mě víc mluvit, lidé si mě budou víc všímat – prostě progres.
Znamená vstup do KSW konec v RFA?
Budu mít střídavé starty, to není konec v RFA. Tam mě baví pravidla Real fight (zápasy thajského boxu v malých rukavicích). V KSW se chci soustředit na MMA.
A jaký je váš dlouhodobý cíl v KSW? Jdete pro titul?
Dlouhodobým cílem není titul. Chci být sám se sebou spokojený. Chci se na sebe podívat a říct si: 'ten frajer dělá dobrý zápasy, je to borec'. Chci být jako Justin Gaethje (pozn. red. – bývalý prozatímní šampion v UFC). Když ho vidíte, víte, že jde do války, chce cítit bolest a tomu druhému ublížit. Zároveň chci být ale trochu chytřejší. Chci, abych byl definice testosteronu a násilí (smích).
O vás je známo, že jste spíše postojář. Poslední dobou jste i zápasil spíše postojové disciplíny. Jak to máte teď se zemí, trénujete více grappling nebo bjj?
Trénink se vždy přizpůsobuje soupeři. Můj soupeř je kickboxer, takže ladím to, v čem jsem dobrý. Ale samozřejmě musím znát soupeřovy kvality a dát si na ně pozor. Základ je – jeď si to svoje a dej si pozor na to jeho.
Váš soupeř je bývalý titulový vyzyvatel Maciej Kazieczko (9-2). Co od zápasu očekáváte?
Je mi jasné, proč mi dali takového soupeře. Chtějí, ať ukážu koule, a to jim teda ukážu. Těším se, je to velmi, velmi kvalitní soupeř. Může to dopadnout všelijak. Můžu dostat bombu a lehnout, on může dostat bombu… Bude to prostě postojová přestřelka. Výsledek bude třešnička na dortu. Já chci hlavně podat výkon, který se bude líbit mně a mým trenérům.
Co říkáte na to, že teď českých jmen v KSW přibývá. Je to dobře pro české MMA?
Samozřejmě je to dobré pro české MMA, protože se ten náš rybník bude rozrůstat a o českých borcích se bude mluvit i ve světě. Ne jenom, že Češi zápasí tady v Čechách. To je hezký, ale já se chci otestovat, a kde jinde než v Polsku. Jestli to tak mají i ostatní tak je to super. Myslím si, že máme kvalitní borce, ale pořád si myslím, že jsme neukázali plně náš potenciál. Na tom je potřeba pracovat a jsem rád, že se rozlézáme do jiných organizací.
Související obsah
Říkáte jiné organizace, hned přijde na mysl UFC. Je to váš cíl?
UFC je cíl asi každého MMA zápasníka. Každopádně já se soustředím na to, co je teď. Mám před sebou KSW a na UFC teď nekoukám. Ono to zní blbě, ale já MMA moc nesleduji. Koukám tam, kde jsem teď. Teď jsme v KSW a nechtěl bych jinam.
Měl jste od UFC nabídku?
Nabídka od UFC byla, ale měl jsem před kickboxovým profi-debutem s Teo Mikeličem na Noci Bojovníků v Dobříši (5. září 2022), a jelikož pořadatel Saša Chocholouš je náš dobrý kamarád, tak jsem cítil takovou morální povinnost, že nemohu jít pryč. Asi by mě pustil, ale musel jsem přihlédnout, že soupeř taky vložil nemalé peníze a nemalé úsilí do našeho zápasu. Navíc to bylo tři, čtyři dny před zápasem, tak to nedávalo smysl.
Rozumím a klobouk dolů. Ale nelitujete toho někdy? Přeci jen UFC je nejvyšší meta.
Meta to sice je, ale já jsem na zápas (s Mikeličem) extrémně pyšný, takže toho nelituji. Byl to asi můj nejtěžší zápas, který jsem dotáhl do vítězného konce. Byl to bývalý fighter z Glory a o to víc si toho vítězství vážím. Když se na to podívám zpětně, tak nelituji. Navíc kluci v UFC zápasí třeba dvakrát za rok. Kdybych měl já zápasit tady v Čechách dvakrát za rok, tak jím suché rohlíky.
Související obsah
Máte nějaký předzápasový rituál, bez kterého do klece nejdete?
Jestli mám nějaký rituál, tak snad jen jeden. Snažím se být celý týden co nejhodnější na svou mamku. Protože věřím, že se mi to vrátí. Není to tak, že bych na ni byl jindy hnusný, ale vím, že jsem její všechno a má o mě extrémní strach a vím, jaké nervy prožívá. Tak se jí to snažím zpříjemnit, aby byla víc v klidu.
Takže jsem hodný na rodiče. Ne, že bych jindy nebyl, ale teď extrémně. A pak mám rituál, že si perfektně ustelu postel, uklidím si v pokoji a jinak jsem v klidu. Už se ani nenervuji. Zhruba vím, co přijde. Vím, jaké to je dostat ránu pěstí. Jsem sžitý s tím, co přijde.
