Fotbalová reprezentační brankářka Barbora Votíková ukončila po dvou letech své působení ve francouzském PSG. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz přiznala, že by si moc ráda zahrála anglickou ligu a je to i jedna z možností, kam by nyní mohla směřovat její kariéra. Promluvila také o tom, jak probíhala rekonvalescence po zranění kolene, kvůli čemuž byla jedenáct měsíců mimo hru.
Vaše kapitola v PSG se uzavřela. Jak byste své působení v předním francouzském klubu zhodnotila?
Byla to pro mě velká a pozitivní zkušenost. Po fotbalové stránce jsem ráda, že se mi povedlo první sezonu dostat na pozici jedničky. Pak přišlo zranění a druhá sezona už nebyla úplně podle představ. Ale byla to skvělá zkušenost i po osobnostní stránce.
Jak probíhalo těch jedenáct měsíců, co jste byla zraněná?
Když to vezmu chronologicky od operace... Asi měsíc a půl jsem byla doma u rodičů, starala se o mě mamka s taťkou. Nosili mi kafe a snídani do postele, protože první tři týdny od operace jste závislí na pomoci ostatních. Potom jsem se přemístila do Paříže, kde se o mě starali naši fyzioterapeuti a kondičáci. První fáze rekonvalescence probíhá hlavně v posilovně a na kole. Po třetím měsíci jsem začala pomalu běhat a přidávat na zátěži. V pátém nebo šestém měsíci jsem se dostala zpátky na balon a do pozvolných brankářských tréninků a snažila se ladit formu, ale vlezla mi do toho komplikace s kolenem. Rekonvalescence se z očekávaných osmi měsíců protáhla na deset, a to možná ovlivnilo celé moje působení v Paříži.
Jedním z důvodů neprodloužení smlouvy tedy bylo, že vaše rekonvalescence trvala příliš dlouho?
Je za tím hodně proměnných, ale nějaký vliv to na mé působení v PSG mělo.
Vy osobně jste preferovala zůstat v Paříži?
Neměla jsem to úplně rozhodnuté. Tak nějak jsme se domluvili, že prodlužovat nebudu, protože bych to tam měla komplikované. Rozhodovala jsem se podle toho, abych hrála. To je pro mě důležité i kvůli nároďáku. A v PSG po jedenáctiměsíční absenci by to bylo nejasné. Takže k prodloužení nedošlo.
Změnilo to dlouhodobé zranění nějak váš pohled na fotbal? Přehodnotila jste nějak priority s vašimi mimofotbalovými aktivitami?
Tím, že jsem to rok jen sledovala, viděla jsem fotbal z jiné perspektivy. Přehodnotila jsem spoustu věcí. Jedenáct měsíců jsem věnovala hlavně sama sobě. Upustila jsem od svých jiných aktivit, což je YouTube a jiná sociální média, a soustředila se na rekonvalescenci. Hlavně jsem se ale také soustředila na věci, které můžu na sobě zlepšit po fotbalové stránce. Pracovala jsem na síle a nastavení mysli. Fotbal chci dělat více než předtím.
Ohledně nastavení mysli jste četla nějaké odborné knížky, nebo jste vyhledala pomoc sportovního psychologa?
Dostala jsem se do bodu, kdy jsem zvědavá, co se bude dít, když má profesionální sportovec mentálního kouče. Doteď jsem žádného neměla, takže na tom teď pracuji a někoho si k sobě sháním. Hrozně mě zajímá, kam se můžu posunout. Knížek jsem moc nečetla, ale koukala jsem na spoustu videí, která jsou o nastavení mysli, pozornosti, koncentraci. Najela jsem na meditace.
Když jste nastupovala do druhého poločasu posledního ligového zápasu sezony proti Soyaux, věděla jste už, že smlouvu neprodloužíte?
Ano, už jsem věděla, že to je můj poslední zápas.
A jaké to pro vás bylo?
Já beru věci tak, jak jsou. Na konci to bylo s holkami trochu emotivní, ale žádná velká rozlučka nebyla.
A teď k vaší budoucnosti. Už máte představu, kde budete od příští sezony hrát?
Mám své favority, ale vše je ještě otevřené. Můj agent zatím jedná. Mám víc možností. Jsem ve fázi, kdy se potřebuji jen dobře rozhodnout, ale nebudu se asi tajit tím, že bych chtěla do Anglie. To je centrum ženského fotbalu a tam teď cílím.
Mezi týmy, se kterými váš agent nyní jedná, je i anglický klub?
Ano, ale probíhají konverzace i jinde. Ale mně osobně by se teď nejvíc líbila Anglie. Jestli to vyjde, už je věc druhá, ale když ne, tak se nic neděje. Chtěla bych si ale vyzkoušet tuhle ligu, protože je po Lize mistrů nejlepší na světě.
Můžete alespoň prozradit, v jakých dalších ligách konverzace probíhají a zdali se jedná v Anglii o tým z první poloviny tabulky?
To si v tuto chvíli nechám pro sebe.
Po vynucené pauze jste se vrátila i do reprezentace, kde po dobu vašeho zranění chytala Olívie Lukášová. Jak bude složité si znovu vybojovat pozici jedničky?
Konkurence roste, ale uvidíme, jaká nastane situace. Máme sraz v červenci. Je to otevřené, o post jedničky se budu muset prát.
A co jste říkala na výkony Olívie?
Ty zápasy se jí povedly. Je super, že jsme v nároďáku dvě gólmanky na hodně vysokém levelu a můžeme se doplňovat a krýt si záda.
V září také odstartuje premiérový ročník ženské Ligy národů. Jak se na to těšíte?
Těším se. Pro nás bude důležité v této fázi uspět, protože od toho se odvíjí celá kvalifikace na EURO, takže potřebujeme uspět.
Jednoznačným cílem je tedy vyhrát vaši skupinu v lize B?
Určitě ji chceme vyhrát. Budeme pak mít výhodu do kvalifikace na mistrovství Evropy.
Ve skupině se utkáte s Běloruskem, Slovinskem a Bosnou. Právě s Běloruskem hrály vaše spoluhráčky během poslední kvalifikace na mistrovství světa (výhra 7:0 a prohra 1:2). Může být výhoda, že už se soupeřem máte zkušenost?
Ano, ale to stejné si mohou říct i ony, že nás znají.
A co lze očekávat od Slovinska a Bosny?
Jejich zápasy zatím nemám moc nakoukané, se přiznám. Takže teď ještě nevím.
Blíží se také mistrovství světa žen, které se koná na Novém Zélandu a Austrálii. Budete sledovat?
Ano, budu. I jsem přemýšlela, že bych se vydala přímo na místo, ale asi to neklapne. Moc se ale těším, je to svátek fotbalu.
Budete nějakému týmu vyloženě fandit? Třeba Francii, kde jste teď dva roky působila?
Favority tam nemám, ale ani si nedovolím tipovat, kdo by mohl uspět. Velkou kvalitu mají Angličanky a Francouzky. Jsem docela zvědavá na Španělsko, kde spousta holek odmítlo reprezentovat kvůli problémům s trenérem. Asi budu fandit mým spoluhráčkám z Paříže.
I nadále jste s nimi v kontaktu?
Ano, máme dobré vztahy. Byly jsme si hodně blízké. Vybudovaly jsme super partu a jsme pořád v kontaktu.
Ženské MS ve fotbale se blíží. V hostitelské Austrálii proběhl pochod fanoušků: