Tak trochu jiný hokejista, to lze říct o dvaadvacetiletém Ondřeji Pšeničkovi, který si ve své kariéře vybral netradiční cestu. Odmítl nabídku ze Sparty a možnost hrát se starším bratrem v lajně. Místo toho odjel do USA, kde má za sebou už dva roky na jedné z nejprestižnějších univerzit na světě. Nyní ho čeká kemp New Jersey Devils a jednou třeba i NHL. Prvně ale chce získat akademický titul.
Kdy jste si začal myslet na to, že byste jednou odletěl hrát hokej na americkou univerzitu?
Dozvěděl jsem se o možnosti propojit hokej a studium v USA ve čtrnácti letech. Díky tomu, že mám o dva roky staršího bráchu (Tomáše Pšeničku), který to taky zkoušel v zámoří, a hlavně díky rodičům, kteří nás vždy s bráchou tlačili ke vzdělání. Prostě chtěli, abychom hráli hokej a měli dobré známky, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Od rodinného známého rodiče věděli, že se v USA dá hokej na nejvyšší úrovni skloubit s univerzitou, což je v Česku mnohem složitější, řekl bych, že skoro nemožné. Takže jsem od patnácti věděl, že bych chtěl studovat v USA a zároveň hrát hokej.
Jenže cesta ke stipendiu není zase tak snadná, že?
Prostě jsem si dal cíl, že bych se rád dostal na nějakou prestižní americkou univerzitu. Neměl jsem samé jedničky, ale udržoval si fakt dobré známky, abych si zbytečně nezavřel dveře, a postupně jsem si za tím šel. Samozřejmě jsem makal i po hokejové stránce, protože pro Evropany je na americké univerzity snazší se dostat, když nastupují za mládežnické reprezentace, což se mi povedlo v kategorii do 17, 18 i 20 let.
Jak těžké bylo odmítnout profesionální smlouvu od vaší mateřské Sparty, abyste si případně nezavřel dveře do NCAA?
Snadné to nebylo. Mohl jsem nastoupit za Spartu se starším bráchou v lajně v O2 areně, takže to bylo fakt těžké rozhodování, protože jsem musel obětovat něco, o čem jsme s bráchou snili. Po dohodě s rodiči jsem si ale řekl, že se musím držet svého cíle, což se mi naštěstí po letech vrátilo.
Proč jste ještě před nástupem na univerzitu hrál US Hockey League (USHL)?
Odešel jsem do Waterloo, abych byl univerzitním trenérům více na očích. Je to vlastně taková poměrně obvyklá cesta pro Evropany. A vlastně hned na začátku mě některé univerzity kontaktovaly. Nebylo to hned o tom, že by mi nabízely stipendium, ale prostě kontakt proběhl. Trenéři mi začali vysvětlovat, co všechno musím splnit, abych se k nim dostal.
A co jste tedy musel splnit?
Vedle vědomostních SAT testů jsem tehdy jako Evropan musel dělat ještě zkoušku z angličtiny. První rok v USA jsem se soustředil hlavně na maturitu, kterou jsem dělal z Waterloo na dálku.
Rok poté jste ale hokej nehrál. Proč?
Původně jsem plánoval, že budu hrát ve Waterloo ještě jeden rok, jenže přišla koronavirová pandemie a já nedostal víza, takže jsem se musel vrátit do Česka. Nemohl jsem tady začít profesionální kariéru, tak jsem se intenzivně připravoval na všechny testy a zkoušky. Nakonec se to vyplatilo, protože mě přijali na Cornell a Harvard. Na tyhle dvě školy jsem se nejvíce soustředil a nakonec si vybral Cornell, který mi od začátku více seděl. Hlavně atmosférou uvnitř školy.
Jaký obor jste si vybral?
Vybral jsem si náročný obor počítačové vědy, který bych sportovcům moc nedoporučoval, protože je opravdu hodně náročný. Samozřejmě záleží na každém jednotlivci, ale mně programování moc nešlo. Po roce jsem se přeorientoval na pracovní vztahy, protože se skládá z ekonomie, psychologie, práva a dalších oborů.
Jak moc jste se během dvou let na Cornellu posunul po hokejové stránce?
Věřím, že fakt hodně. Věděl jsem, že bude v NCAA velká konkurence, ale nečekal jsem, že bude až tak velká. Vždyť po sezoně hráči z NCAA okamžitě podepisovali smlouvy s kluby z NHL. Je tam hodně hráčů, kteří mají na to, aby se okamžitě prosadili v NHL. Hodně mi to otevřelo oči. Teď vidím, že cesta k úspěchu spočívá hlavně v tvrdé práci.
Máte se spoluhráči prostor pro párty, jaké známe třeba z amerických filmů?
Upřímně, párty během sezony neexistují. Jenom pokud vyhrajeme, tak si můžeme v sobotu s klukama někam zajít. Po sezoně je možností trochu více, ale v NCAA trénujeme celý školní rok dvoufázově, takže si člověk dvakrát rozmyslí, jestli bude někde pařit.
Minulý rok jste dostal pozvánku na kemp New Jersey Devils. Proč jste na něj nakonec nejel?
Vlastně jsem si vybíral z pozvánek více týmů NHL. Jenže bohužel jsem minulé léto měl mononukleózu a k tomu ještě operaci nosu. Netrénoval jsem deset týdnů, takže to nemělo smysl.
Naštěstí pozvánka přišla i letos.
Ano. Doufám, že to tentokrát už vyjde a získám další zkušenosti. Jsem zvědavý na to, jak jsem na tom v porovnání s hráči, kteří prošli draftem nebo bojují o smlouvu v NHL. Věřím, že po kempu budu ještě více makat. I letos jsem vybíral z kempů od více klubů, ale vybral jsem si New Jersey, protože momentálně nemají moc velkých hráčů, takže si myslím, že typologicky jim momentálně chybí hráč mých parametrů. Vím, že hodně předbíhám, ale rád přemýšlím dopředu.
Skončil byste na Cornellu, kdyby přišla nabídka smlouvy od některé z organizací NHL?
I kdyby se mi kemp extrémně povedl, tak vím, že moje hokejová úroveň zatím na NHL a nejspíš ani na AHL nestačí. Musím se ještě hodně zlepšit, abych se mohl v budoucnu prosadit. Vím, že když zůstanu ještě rok nebo dva na univerzitě, tak se můžu ještě hodně posunout. Navíc je pro mě důležité, abych dostudoval. Chtěl bych z Cornellu odejít s diplomem a s čistou hlavou se vrhnout do profesionální hokejové kariéry. Už teď ale vím, že kdybych nebyl na univerzitě, tak bych jen těžko dostal pozvánku na kemp klubu NHL. Vlastně neznám moc nedraftovaných kluků, kteří by z Česka dostali pozvánku.
Barvy New Jersey Devils hájí Ondřej Palát. Ten letos překonal hranici 100 bodů v play-off NHL: