Extrémně emotivní víkend má za sebou Jindřiška Anderlová. Obě její dcery se účastnily finále Wimbledonu. Ta mladší Julie v hledišti, starší Markéta přímo na kurtu a své snažení dotáhla do vítězného konce. "V tu chvíli jsem už brečela a sama sebe jsem přesvědčovala, ať se dívám," popisovala hrdá maminka chvíle během posledního gemu. Úspěchu dcery stále nemůže uvěřit. Vždyť ani sama Markéta Vondroušová nepočítala s tím, že dojde tak daleko, a na druhý týden plánovala rodinnou dovolenou.
Jak hrdá maminka jste?
Převelice, ale ještě mi to nedošlo.
Měla jste už čas na vstřebání úspěchu vaší dcery?
Já jsem si to pouštěla pak v klidu ze záznamu. V tu chvíli, když se to odehrává, tak se vůbec nesoustředíte na detaily, vypadává vám skóre a vlastně moc nevíte, co se děje. Pro mě byl závěr nesmírně emotivní, ještě než se dohrálo. Když kamery začaly zabírat mladší dceru Julii, která už byla v posledním gemu asi v transu, tak to bylo nesmírně silné, že to tolik prožívá. V tu chvíli jsem už brečela a sama sebe jsem přesvědčovala: Vždyť ještě není konec, dívej se, protože vždyť se to všechno může zvrtnout. Už dávno víme, že dokud není odehraný poslední míček, tak nepropadáme emocím, ale tohle mě hodně dostalo.
Když jste na Wimbledon jeli, doufali jste v takový úspěch?
Když vám to řeknu upřímně, tak já jdu dnes poprvé po pěti dnech do práce. Maki měla nápad, že bychom jako rodina společně něco na pět dnů podnikli, jelikož v druhém týdnu Wimbledonu rozhodně nebude. S takovou náladou na trávu odjíždí a my se vždy radujeme, když projde přes první kolo.
Bude tedy velká oslava v rodinném kruhu?
Vůbec jsme neměli čas to celé probrat. Ve středu se určitě něco odehraje v Sokolově, ale už bez nás, protože s manželem musíme zpět do pracovního procesu. Tam bude určitě nějaká oficialita v širším rodinném kruhu a s přáteli. Zase tolik času ale Markéta nemá, protože musí trénovat a zase odletí.
Radila jste Markétě něco před Wimbledonem?
Já jí do toho nikdy nemluvím. Já tenis nikdy nehrála. Snažím se poslouchat lidi ze Štvanice a doufám, že vědí, co dělají. Já figuruji spíše jako emociální podpora, máma a teď, když je dospělá, tak možná i jako kamarádka. Do tenisu jí prostě nemluvím.
Cítila jste před finále, že by to mohlo vyjít?
Osobně jsem byla ráda, že bude její soupeřka zrovna Jabeurová. Letos ji už dvakrát porazila. Proti Sabalenkové by se jí hrálo podstatně hůř. Musím říct, že z celodenních zpráv jsem měla pocit, že by na to mohla být připravena a že to uzrálo. Ale samozřejmě, pořád se nemohu smířit s tím, že je vítězka Wimbledonu. To je strašné (smích). Určitě vnímám obrovský posun v její psychice. V průběhu celého turnaje i posledního půlroku, co začala hrát, tak hrála pěkné zápasy a bylo cítit, že jí stoupá psychika.