Ačkoliv je Česká republika malým státem bez moře a oceánu, může se řadit k zemím, kde je surfing na velkém vzestupu. Může za to i česká surfařka Jana Kašová, která je trojnásobnou mistryní ČR a letos se jí povedlo ve spolupráci s dalšími kolegy zajet životní výsledek na mistrovství světa. "Podařilo se nám vyhrát titul nejlepší země bez oceánu a také předběhnout několik zemí, které mají oceán," nadšeně říká Kašová v rozhovoru pro TN.cz.
Čím to je, že se český surfing dokázal za poslední roky takovým způsobem posunout?
Je pravda, že se český surfing za poslední tři roky posunul obrovským způsobem, a to jak v organizační části, tak i kvalitou závodníků. Vznikl Český svaz surfingu a Česko-slovenský pohár v surfingu. Ten má aktuálně pět zastávek, v Portugalsku, na Bali, na Srí Lance, v Maroku a ve Francii. Pravidla jsou taková, že nemusíte objet všechny tyto destinace, ale sčítají se výsledky maximálně ze tří zastávek. Bohužel v Čechách zastávky pořádat nejdou, protože nemáme vlny, jen pár statických vln na řece nebo za lodí.
Českému surfingu se navíc letos mimořádně dařilo na MS, jak si vysvětlujete takový úspěch?
Letos jsme byli s českou reprezentací poprvé na mistrovství světa v El Salvadoru na tzv. ISA World Surfing Games, což je taková "malá olympiáda", kam se dostanou reprezentanti všech zemí a zároveň je to jeden z nominačních závodů na tu pravou olympiádu v Paříži, kam se ale nominují opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Nám se letos v El Salvadoru podařilo vyhrát titul nejlepší země bez oceánu a také předběhnout několik zemí, které mají oceán! Byli jsme 36. z 63 států, takže napoprvé super výsledek pro Českou republiku. A příště snad ještě lépe! Na to, že jsme v surfingu pořád takové kokosy na sněhu, nebo jak jsme v Salvadoru říkali: "šišky na pláži". (smích)
Po MS se vám osobně dařilo také na mistrovství České republiky, jak vzpomínáte na své červnové vítězství?
Titulu mistryně ČR si cením opravdu moc, hlavně také proto, že se mi to letos podařilo vyhrát už potřetí v řadě. Výhra mě také těšila i z toho důvodu, že jsem závodila jen týden po příjezdu z mistrovství světa v El Salvadoru, takže jsem to nějak zvládla i s jet lagem.
Jak vůbec v českých podmínkách surfing trénujete?
Momentálně jsem v Portugalsku, kde většinu roku pobývám a trénuji. Jinak pracuji jako webdesignérka, protože surfingem se bohužel zatím moc vydělat nedá. A ještě občas učím surfing, dělám soukromé lekce nebo učím v českém surf kempu, který sídlí v Portugalsku na Balealu, a také pro místní portugalskou surfovou školu kousek od Lisabonu. Moje práce mi navíc docela dovoluje vychytat ty nejlepší podmínky a trénovat tak každý den.
Dá se tedy vůbec trénovat surfing i v České republice?
V Česku jde určitě trénovat na suchu. Jsou na to speciální cvičení, jako je plavání, trénink v pádlování na surfu nebo tzv. surf skate. Jinak trochu se dá i trénovat na speciálních stacionárních vlnách na řece. Jedny například vyrostly v Praze na Štvanici. Jde také trénovat za lodí, která vám vytvoří speciální vlnu, takže jde trénovat i u nás na přehradách. Ale samozřejmě nejlepší trénink je pořád v oceánu na opravdových vlnách.
Je surfing finančně hodně náročný sport?
Finanční náročnost je velká a zatím v českém surfingu sponzoři moc nejsou, takže v podstatě si musíme spolu s dalšími členy reprezentace vydělávat normální prací, abychom mohli jezdit za surfovými závody, a to není lehké a asi ani dlouhodobě udržitelné. Naštěstí teď na to mistrovství světa jsem si byla schopná sehnat nějaké sponzory, jinak bych nemohla jet. Tak uvidíme, jestli se to do budoucna zlepší. Bylo by to ideální, protože bychom mohli mít víc času na trénink, který je pro nás nesmírně důležitý.
Setkala jste se během surfování se žralokem a máte z nich strach?
Se žralokem jsem se naštěstí nepotkala, tedy možná potkala. Jednou jsme byli surfovat na místě, kde byl v tu dobu žralok, ale naštěstí jsem o něm nevěděla. Já to vždycky přirovnávám k medvědům v horách. Jsou tam, ale naštěstí se většinou víc bojí nás než my jich, takže lepší o nich nevědět a nemyslet na to, že tam někde jsou. Navíc lidi jim prý moc nechutnají. A také jsou místa, kde jich je víc, a naopak jsou místa, kde skoro nejsou. Například v Portugalsku je dobré si zjistit, kde se žraloci případně vyskytují. A pak se podle toho rozhodnout, kam si jít zasurfovat nebo jak se případně chovat. Žraloci se nejčastěji vyskytují v kalné vodě a u ústí řek. Takže v některých zemích se žralokům dá snadno vyhnout. Někde pak mají kolem pobřeží dokonce sítě proti žralokům, jako například na ostrově Réunion. Jinak jen tak pro uklidnění, v oceánu jsou i horší věci než žraloci, hlavně krokodýli, různé medúzy, mořští hadi a tak. (smích)
Jak jste se vůbec k surfingu dostala?
Dostala jsem se k tomu tak, že jsem poprvé zkusila surfing na jednom českém surf kempu ve Francii, kam jsme vyrazili s partou kamarádů. A tak se mi to zalíbilo, že pak už to jelo, postupně jsem začala trávit čím dál více času u oceánu, byla jsem na studijním Erasmu v Bilbau a později na magisterském studiu ještě v Lisabonu. Na zahraniční stáži jsem si pak i našla práci v Lisabonu. Takže jsem si kvůli surfingu vlastně rozjela mezinárodní kariéru. (smích)
Surfařka Jana Kašová byla i hostem pořadu Třetí poločas: