Dění okolo slavného horolezce Reinholda Messnera se dotklo i Čecha Radka Jaroše, který má na kontě rovněž spoustu úspěchů. O některé ale podle svých slov teď může přijít. "Nedivil bych se, kdyby u mě někdo řešil Annapurnu, Manaslu nebo Dhaulágirí," uvedl. Zároveň se ale rozvyprávěl o tom, proč jsou podle něj současné polemiky bizarní. "Je sranda, že člověk, který sedí někde v kanceláři, přepisuje od počítače dějiny," pozastavil se nad praktikami horského kronikáře, jenž celou kauzu rozpoutal.
Sportovní svět v posledních dnech řeší velkou kauzu. Horský kronikář Eberhard Jurgalski přišel s tím, že některé osmitisícovky mají vrcholy trochu jinde a výš, než se původně myslelo, a tak by měl slavný horolezec Reinhold Messner přijít o některé rekordy.
To reflektovali zástupci Guinnessovy knihy rekordů a milníky mu opravdu odebrali. Horolezecká komunita ale s novinkami moc spokojená není. Mezi kritiky patří i Čech Radek Jaroš.
"Člověk, který sedí někde v kanceláři, přepisuje od počítače dějiny. Je to zvláštní. Ale jsem zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet. Je to taková možná srandovní, možná tragická polemika. Ten člověk rozhodně nikoho nekontaktoval a dělá si vlastní statistiku a vlastní tabulky," uvedl exkluzivně pro TN.cz.
A rozvyprávěl se o tom, jak to chodilo v minulosti a co on sám zažil. "Desítky let byla za kronikářku himalájských osmitisícovek brána Elizabeth Hollyová. Dáma, která působila v Nepálu od dob Hillaryho a dožila se asi 95 let. Já ji zažil xkrát. Vyzvídala hned, kam jdeme a jakou cestou. Když jsme se vrátili, tak hned zvonila a zase nás zpovídala. Ptala se, kde jsme byli, kudy jsme šli, jaké to bylo na vrcholu...," popsal.
"To tehdy byla cesta dokumentace. A jestli si někdo vymyslí svá kritéria a začíná měnit historii, je to samozřejmě takové zvláštní," doplnil český horolezec, jenž zdolal všech 14 světových osmitisícovek.
O dobytí některých z nich by ale kvůli případu Messner mohl přijít. "Nedivil bych se, kdyby u mě někdo řešil Annapurnu, což je stovky metrů nebo kilometry dlouhý hřeben a není tam nic výrazného, co je jako hlavní štít," přiznal.
"Něco podobného se mi stalo třeba na Manaslu. Prvně jsem vylezl na vrchol, o kterém jsem si myslel, že je nejvýš. Ale když jsem slezl dolů, tak jsem zjistil, že za mnou je mnohem vyšší vrchol. Tam se ve mně hádalo několik věcí, protože výstup na ten další vrchol byl objektivně nebezpečný. Ale samozřejmě mi to nedalo a vylezl jsem tam. Mám to filmově i fotograficky zachycené. Myslím si, že Manaslu je zrovna ten vrchol, který mi je teď upírán, přitom dobře vím, že jsem tam byl, i na tom hlavním vrcholu," pověděl devětapadesátiletý horolezec.
A pochybuje i o hoře Dhaulágirí. "Byli jsme tam asi s deseti lidmi. Já jsem tam vystoupil se Zdeňkem Hrubým, který měl předtím ve výšce osmi tisíc metrů pád. Byl trošku otřesený a vylezli kvůli tomu nahoru z té skupiny poslední. Automaticky jsem se zastavil na místě, kde všichni slavili. A přiznám se, že jsem nějak výrazně neřešil, jestli je o padesát metrů dál, nebo někde v blízkosti něco o pět metrů vyššího, nebo nižšího," uvedl.
A popsal i to, proč si myslí, že pár metrů, o které v kauze jde, nehraje roli. "Vím, že jsou hory, kde člověk vyleze třeba do výšky osmi tisíc a deseti metrů a je na začátku kilometr dlouhého hřebene. Na něm je třeba o 20 metrů vyšší hlavní vrchol. Tam se není o čem bavit. Ale jestliže jsou dva vrcholy od sebe dvacet metrů, tak je to takové divné," uzavřel.