Inzerát
Šipkař Sedlák: Pivo vůbec, během turnaje celý den nejím
Český šipkař Vítězslav Sedlák nedávno ovládl jako teprve druhý Čech turnaj pod hlavičkou PDC Challenge Tour. O víkendu dokázal zvítězit v anglickém Wiganu. O turnaji, plánech do budoucna, ale také o tom, co rád jí, se rozpovídal v rozhovoru pro TN.cz.
Inzerát
Inzerát
Jak se cítíte po turnaji? Jste teprve druhým Čechem, co vyhrál turnaj PDC.
Určitě je to skvělý pocit. Když Adam Gawlas vyhrál ten svůj titul, tak jsem mu to hrozně přál a doufal jsem, že mi to taky bude přát. Pak jsme si volali, hned po turnaji se mi snažil dovolat, ale nedovolal. Strašně mi blahopřál a všichni hráči, co tam byli, mi blahopřáli a byl to úžasný pocit.
Blahopřálo vám i nějaké velké jméno?
Na místě určitě prohraný finalista John Henderson, se kterým už jsme hráli několik zápasů na Modus Super Series. Ten mi říkal, že mi to na jednu stranu přeje, ale na druhou stranu byl trošku naštvaný, protože já jsem ho tím asi připravil o kartu, protože první dva v žebříčku mají jistotu karty a já jsem ho porazil a jemu se pak nepovedly dva turnaje, a tak přišel o kartu. V pondělí, když jsme hráli poslední turnaj, tak říkal, že mi gratuluje, ale připravil jsem ho o kartu, takže nebyl úplně šťastný, ale v pohodě.
Jaké jste měl cíle před turnajem?
Já jsem si před odjezdem do Anglie řekl, že bych se chtěl dostat do top 18 v žebříčku a ztrácel jsem na 20. místo 1 050 liber (30 tisíc korun). Finalista má 1 000 liber (28 tisíc korun), takže jsem se chtěl dostat aspoň jednou do finále a potom něco urvat v dalších čtyřech.
Související obsah
Před tím turnajem, než jsem ho vyhrál, tak den předtím jsem dvakrát smolně prohrál. Vypadl jsem už v prvních kolech. Volal jsem si s mojí přítelkyní a řekl jsem, že už nechci nastoupit. Tak mě povzbudila, ať se snažím. Jako by tam byla se mnou. Přišli jsme na ten turnaj do haly a Luke Tucker, který tam byl s námi (On je Angličan, ale žije už nějakou dobu v Česku), mi říká: "Já cítím, že to dneska vyhraješ." Tak jsem se snažil soustředit a vyšlo to. I když ty průměry na tři šipky nebyly moc dobré. První dva zápasy jsem zahrál nad 90, ale pak už to bylo všechno pod 90. Ale jsem rád, že jsem to urval i s průměrem 80. Jak říká můj manažer: "Každý umí vyhrát se průměrem 100, ale vyhraj to s 85." A mně se to zrovna povedlo.
Kolik jste si vydělal na turnaji?
Za vítězství je dva a půl tisíce liber (71 tisíc korun).
Jak to je se sponzorstvím a pokryjí se vám náklady?
Zatím to vychází tak, že sponzoři mi to pokryjí a díky manažerovi, co mám, tak ten mi platí letenku a ubytování i startovné. Já si platím jen jídlo a pití, co na tom turnaji vypiju a sním. Většinou se to pokryje z celého sponzorství.
Slyšel jsem, že ale hledáte nového sponzora.
Hledáme teď nového sponzora. Trochu smolně, ale skončil mi jeden sponzoring. Teď skončil, ale v lednu by mohla spolupráce znovu pokračovat. Jen jsme ho vlastně na tři měsíce přerušili, ale pořád hledáme sponzory, protože je to drahý sport a peníze jsou vždycky potřeba.
Co děláte s výhrou?
Dělíme se s manažerem, ale pak si tu výhru většinou snažím schovat na další turnaje, protože v Anglii není úplně levně.
Související obsah
Zahraniční turnaje vás přeci jen něco stojí, že?
Když jdete normálně do supermarketu v Anglii, tak 50 % věcí je levnějších než v Česku. Na letišti si taky něco dáme. Letiště jsou prostě drahá, když tam dvě hodiny čekáte. Dáte si nějaké jídlo nebo pití. Když jsme letěli v pondělí večer domů, tak jsme šli s kluky na večeři, abychom si dali aspoň nějaké jídlo, protože já u šipek celý den nejím. Protože když se najím, tak mi ztěžkne břicho a začnu přemýšlet nad jinými věcmi, než šipkami. Takže se snažím nejíst.
Když jsme přijeli na letiště, tak jsme se hned všichni šli najíst. Takže jsme si sedli do nějakého bufetu a najedli jsme se.
Takže když hrajete, tak vůbec nejíte?
Ne, ráno si dám snídani, a to je všechno. Pak až po turnaji. Když se mi nepovede první turnaj, tak jdeme na oběd. Ale když jsem třeba vyhrál ten turnaj, tak na to není vůbec čas, protože na Challenge Tour na to hned navazuje další turnaj. Takže ani není kdy. Dohrajete jeden turnaj, když se dostanete někam daleko a máte třeba 15 minut na to se někde uklidnit a zase jdete hrát další turnaj.
A neovlivní to váš výkon, když nejíte a máte hlad?
Ne. Už jsem se naučil za pár let na turnajích nejíst, a to tělo už si na to zvyklo.
Jak to vypadá s mistrovstvím světa?
Máme kvalifikaci asi za 25 dní v Maďarsku. Je to východoevropská kvalifikace a pro letošní rok můžou hrát i držitelé karet, co nejsou v 64 v žebříčku. Takže letos tam asi uvidíme Karla Sedláčka, myslím že i Krzysztof Kciuk taky není v 64. Oni mají výhodu v tom, že když se jim nepovede tahle kvalifikace, tak mohou hrát ještě druhou kvalifikaci držitelů karet, což my ne. Adam Gawlas je v nejlepší 64, ten bude hrát jen kvalifikaci držitelů karet. Z té východoevropské kvalifikace postupuje jen jeden, takže vítěz.
Související obsah
Jak je to u vás se získáním karty. Budete se o ni snažit na Q-School?
Určitě se budu připravovat na to, abych ji vyhrál. To jsem si připravoval i loni. To jsem byl podruhé na Q-School, ale úplně se mi to nepovedlo. První dva dny jsem vypadl v prvních kolech a třetí den jsem se propracoval do finálových čtyř turnajů a tam jsem měl Karla Sedláčka, měl jsem na něj dvě šipky na vítězství, nedal jsem je a on se dostal až do finále. Takže na úkor mě má Karel kartu. Uvidíme letos. Připravím se na to, co to půjde. Určitě i s hlavou chci něco vymyslet, s nějakým člověkem, co se na to specializuje. I Karel i Adam to mají. Uvidíme, snad to vyjde.
Takže doteď jste mentálního kouče neměl, ale sháníte někoho.
Určitě se na to chci před Q-School hodně zaměřit, protože hlava je fakt strašně moc důležitá a když potom přijdete na zápas a víte, že toho doubla umíte, ale začne se do toho motat hlava, tak to není dobře. Ten mentální kouč vám prostě pomůže. Co vím, tak Adamovi řekl, že toho doubla umí a musí si na to věřit a vůbec si nesmí připouštět, že by to nevyšlo. Za mě byl Adam nejlepší hráč v PDC, co dokázal trefit double snad úplně v tom největším stresu. Prostě pomáhá mu ten mentální kouč, takže uvidíme, třeba to pomůže i mně.
Sledujete nebo aktivně děláte i jiné sporty?
Sledoval jsem dřív hodně fotbal. Teď mám novou přítelkyni a oni jsou hokejová rodina, takže asi začneme sledovat hokej. Já jediné, co jsem sledoval v hokeji, byl Boston. Na ten jsem si počkal i do dvou, do tří do rána, protože Pasta je neuvěřitelný hráč. Užíval jsem si to, když hrál. Jinak moc nesleduji nic.
Teď jsme začali znovu hrát tenis se známými od nás z vesnice. Jinak jsem hrával hodně sportů – fotbal, florbal, ping-pong, tenis. Ale sledovat to mě moc nebaví. Jak to nemůžu hrát, tak mě to nebaví. To je jak na šipkách. Třeba nedávno jsem byl na European Tour v Trieru s Robertem Mičem a dohrál jsem zápas a on říkal "Já bych se tady chtěl dívat." Tak říkám: "Tak se dívej, ale sám." Mě to prostě nebaví. Jak už tam na tom pódiu nemůžu stát, tak to není ono.
Související obsah
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Já mám asi dvě. Steak a smažený sýr. Většinou, když přiletíme z Anglie, tak první věc co je, jdu na smažený sýr. Tam jíme fastfoody a hamburgery. Teď jsme byli v Nando's, kde jsou kuřecí steaky, ale pak si s chutí dám smažený sýr.
Jaký máte vztah k pivu?
Pivo vůbec. Já si dám tak pět za rok. Já spíš ochucené, takže cidery. Já jsem spíš na panáky.
To jsem se chtěl zeptat, co si dáte, když ne pivo?
Když si jdeme sednout s lidmi, když nemají cider, tak si dám třeba Jacka s kolou a popíjím s nimi, když pijou pivka.
Sparta nebo Slavia?
Sparta
Jste z Uničova, tak Olomouci jste nefandil?
Ne. Od malička jsem měl Spartu a ta mi zůstala a vždycky zůstane.
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát